Opotřebujme je

Hrozí Blízkému východu válka? Na první pohled ano. Palestinci ostřelují židovské osady na obsazených územích i města ve vlastním Izraeli - izraelská armáda v odvetě útočí na palestinské areály zóny A (s plnou samosprávou včetně bezpečnosti). To tu ještě nebylo. Z Libanonu zase střílejí na Izrael bojůvky Hizballáhu - izraelské bomby v odvetě padaly na syrskou radarovou stanici v Libanonu. To už tu sice bylo, ale dlouho ne v takovém měřítku. Přesto je hrozba regionální války zveličená.

Co řeší válka

Za jakých podmínek teď může vypuknout válka? Pokud si věc hodně zjednodušíme, můžeme říci tolik. Za prvé: když o tom rozhodnou politici, neboť sami vojáci nepodléhající tlaku voličů uvažují racionálněji. Izraelský premiér Ariel Šaron má sice v médiích pověst jestřába, ale válku si nepřeje. Ve čtvrtek jeho užší bezpečnostní kabinet vyhlásil návrat k politice „lokální akce“, jejíž výsledky ukazuje televize: cílené útoky na lídry teroristů (ve čtvrtek v Gaze na minometníka, člena vojenského křídla Hamasu Chalíla Sakaního) a krátkodobé průniky na palestinská území pro jasně definované akce (zbořit dům, z něhož se střílelo). Ale regionální válku si Šaron nepřeje a Arafát ve skrytu duše také ne, neboť by na ní nic nevydělal. Za druhé: když jde o problém, který lze vyřešit válkou. Takovým problémem byla Sinaj a dnes jsou Golanské výšiny: válka by rozhodla, zda dotyčná oblast zůstane v držení Izraele, či se přesune do rukou Egypta, respektive Sýrie. Ale…