Kdyby tisíc železničářů

Špinavé, ulepené a neútulné vlaky, u nichž je předem nutno počítat se značným zpožděním. To je viditelná tvář vztahu Českých drah k zákazníkům. Již méně viditelná je nekvalitní železniční síť (pouze 7 % tratí je způsobilých pro rychlost přes 120 km/h) a nízká kvalita železničních souprav. To vše vede k odlivu zákazníků a prohlubování schodkového hospodaření drah. Přičteme-li k tomu militantní odbory, které svým vlivem udržují současný status quo, pak se jakákoli reforma zdá jako takřka vyloučená věc. Nic jiného ale nezbývá, má-li železnice přežít a udržet si schopnost konkurence vůči automobilismu.

Největší firma v zemi

Podíl železnice na osobní i nákladní přepravě stále klesá. Jen každý pátý cestující dnes volí jako dopravní prostředek vlak a po dráze se vozí jen třetina přepravovaného materiálu (ještě v roce 1990 to bylo plných 70 %). Státní společnost České dráhy však se svými téměř 90 tisíci lidmi stále zůstává největším zaměstnavatelem v zemi. Ačkoli firma hromadí obrovské dluhy, které už přesahují 30 miliard korun (v roce 1993 byla kompletně státem oddlužena), reálné mzdy železničářů stále rostou. Sami zaměstnanci však o své práci nemají nejmenší pochyby. V časopise Železničář lze hned v prvním letošním čísle nalézt článek s názvem „České dráhy: fungující státní organizace před transformací na obchodní společnost“. Na dotační politice podle něj není třeba nic měnit, protože hlavní ztráta pochází z osobní dopravy a ta je přece ve "veřejném…