Procházka na skřipci

Majitelé olomouckého nakladatelství Votobia čas od času pocítí potřebu „dávat slovo umlčovaným“ a lidem „nataženým na novinářský skřipec“. Mají už na to svou zvláštní edici knižních interview, v níž dostávají prostor tak umlčovaní lidé jako třeba Václav Klaus nebo Vladimír Železný. Nejnověji se do této společnosti zařadil hlavní stratég zkrachovalé Investiční a Poštovní banky Libor Procházka. Zprávu o knize Bankéř vypovídá aneb IPB - loupež století? zařadily české deníky do svých ekonomických rubrik. Jenomže co říká Procházka k případu IPB nového? Vůbec nic. Mluví tak, jak jsme u mužů z této banky zvyklí: IPB byla dobrá, ale centrální banka ji neměla ráda atd. atd. Ne, pravým hrdinou knihy není tento neúspěšný nudný úředník. Je jím tazatel - spolumajitel Votobie Petr Jüngling. V první, vzpomínkové kapitole je četba opravdovým utrpením. Mimo oblast finančnictví se totiž Procházka pohybuje jen s velkými obtížemi. V dětství „hltal knížky, (. . . ) strašné množství knih“, ale dnes už si jen vzpomene, že byly „hlavně dobrodružné“. Totéž se opakuje u samizdatu, který také četl, jen si zrovna na nic nemůže vzpomenout, až nakonec úlevně vydechne: „Solženicyn například. " Jüngling zase tápe v ekonomice. Úrokové sazby, inflace, Junek, Kožený - kdo se v tom má vyznat. Kdesi cosi zaslechl, a tak občas provede v interview nečekanou odbočku: "My jsme narazili na Českou národní banku, myslíte si, že rozdávala bankovní licence uváženě?“ (str. 44). Asi nepostřehl, že si mu Procházka…