Nevraždi, nezabíjej, nerozlišuj

Minulý týden se stalo Nizozemí prvním státem na světě, který legalizoval eutanazii, přesněji řečeno lékařsky asistovanou sebevraždu. Poslanci parlamentu v Haagu schválili jasnou většinou (104:40) zákon zamezující stíhání lékařů, kteří splní konkrétní podmínky při výkonu „dobré smrti“. Pacient musí být nevyléčitelně nemocný, musí trpět nesnesitelnými bolestmi, musí dobrovolně, opakovaně a při plném vědomí požádat o ukončení svých muk… Že by se Holandsko postavilo v otázce eutanazie do liberálního čela EU podobně, jako je v jejím čele ve své drogové politice? Že by bylo jakousi Kalifornií (v tomto případě spíše Oregonem) Evropy podle mustru „co se prosadí v Kalifornii, to se dříve či později prosadí i ve zbytku USA“? Tak jednoduché to není. Právě přijatý zákon totiž vyvolává více otázek než odpovědí.

Nevraždi: věc svědomí

Proč eutanazii legalizovat přímo zákonem? Zákon obecně říká, co je správné a co je špatné. Je-li něco v duchu a liteře zákona, je to prostě správné, ba následováníhodné. Jako by neexistovaly záležitosti mezi nebem a zemí, na které může být zákon krátký.Jsou prostě věci, které lze posoudit pouze v rovině svědomí. Každý si dokáže představit situaci, a spisovatelé či filmaři si takové situace skutečně představují, kdy je možné zabít bližního, dokonce přítele. Je válka, kamarád leží na sněhu těžce raněný a neschopný pohybu, kolem jednotky se stahuje obklíčení a času kvapem ubývá. Co teď? Asistovat kamarádovi při sebevraždě (rozuměj…