Každý má svůj kus Bosny

Miliardy dolarů, 30 000 vojáků SFOR, tisíce nejrůznějších nevládních organizací, faktický protektorát nad Bosnou a Hercegovinou… Nic z toho nezměnilo smýšlení většiny voličů. Pět let po válce potvrdily další volby etnické rozdělení země. Metoda cukru a biče, uplatňovaná Západem, moc neuspěla. Nejspíš proto, že bič nebyl dost ostrý a cukr dost sladký. Zvítězila sice Sociálně demokratická strana, nacionalistické strany bosenských Muslimů (Bosňáků), Srbů i Chorvatů však mají dohromady stále většinu hlasů.

Bosňáci proti zrádcům národních zájmů

V neděli 12. listopadu se volilo na všech stupních daytonským mírem rozparcelované Bosny: do celobosenského parlamentu, do národního shromáždění Republiky srbské, do obou komor parlamentu bosňácko-chorvatské federace, v rámci federace do parlamentů všech deseti kantonů a navíc ještě do lokáních orgánů ve smutně proslulé Srebrenici. Při pohledu na tento zmatek není divu, že jedním z témat bylo i zjednodušení správní struktury, tedy revize daytonské smlouvy směrem k dalšímu sjednocování rozdělené země. Zbídačená Bosna si nemůže dovolit desítky vlád, parlamentů, tři armády, policie, soudní systémy apod. Jenže právě toto nacionalistickým stranám všech tří národů vyhovuje. Každý má svůj kus Bosny, kde si vytvoří despotické, izolované státečky, kterým vládne několik mocných rodin a klanů a kde kvete organizovaný zločin a korupce. V jistém smyslu všechny tři nacionalistické strany, ať už srbské, chorvatské nebo…