Náš král je náš král

Rámeček 1

DRAGOMIR ACOVIČ se narodil roku 1943 v Bělehradě, kde také žije. Živí se jako architekt. Je předsedou Srbské heraldické společnosti, stařešinou Jugoslávského svazu Sokolů, jeho hlavní působení však souvisí se srbským královským rodem: je jeho heroldem, od r. 1992 členem Královské Tajné rady a Korunní rady, již v nepřítomnosti následníka trůnu Alexandra II. řídí. Je ženatý, má tři děti.

Jedním z prvních hostů, které v Bělehradě přivítal nový jugoslávský prezident Vojislav Koštunica, byl dědic jugoslávského trůnu Alexandr II. Karadjordjevič. Jaký byl smysl jejich setkání?

Už sama skutečnost, že Alexandr II. přijel blahopřát nově zvolenému prezidentovi, je znamením, že se časy mění. A třebaže se jedná o představitele institucí, které se navzájem vylučují, jsou to zároveň dva lidé, jejichž cíl je shodný…

Bude Alexandr II. s prezidentem nějak vyjednávat?

V současné době neuvažuje o žádném vyjednávání, ale o společné práci na tom, aby proměny byly zásadní a aby byly dotaženy do konce.

Bílý palác, rezidenci Karadjordjevičů, už neokupuje Miloševičova rodina. Co by se s ním mělo stát? Stane se sídlem královského rodu?

Nejprve se bude muset vykonat exorcismus, dům se očistí od upírů a zlých duchů. Ale vážně: Bílý palác sice patřil královskému rodu, ale pojmem se stal až tehdy, když se v něm usídlil Tito a udělal z něj symbol své moci, svého kultu. Od jeho smrti se každý, kdo u nás usiloval o politickou…