Obyčejná pohlednice

Slovo normalizace má v češtině velmi ošklivý zvuk. Připomíná nejenom sovětskou okupaci, ale především mravní selhání většiny národa. Nicméně samo o sobě - ve smyslu směřování k normálním poměrům - nemusí vadit. Právě to si můžeme připomenout, když se dovídáme o postupném zlepšování toho či onoho detailu běžného života v Kosovu. Jedním z příznaků takové normalizace je banalita ještě před rokem nemyslitelná: na pražskou adresu přijde obyčejný pohled z kosovského města Peč (albánsky Peja) opatřený řádnou poštovní známkou a razítkem. Žijeme v době, která dosud nevídaným způsobem propojila svět. Přečasto citovaný pojem globalizace se netýká pouze nadnárodních ekonomických a bankovních institucí, ale též nadnárodních humanitárních (rozuměj vojenských) intervencí, nadnárodně uplatňovaných právních norem, nadnárodní módy, nadnárodní vlády angličtiny i nadnárodní komunikace. Nové technologie včetně internetu, mobilních telefonů a satelitních antén umožňují věci, které byly ještě před deseti lety vyhrazeny jen americkým vojákům ve válce v Perském zálivu. Dnes se i novináři a humanitární pracovníci ve válečných oblastech mohou domlouvat se světem, se svými rodinami i mateřskými listy relativně snadno a rychle. Dostat e-mail z Kosova není žádná senzace, vždyť tam mezinárodní správa zavedla příslušné technologie. Ale dostat odtamtud obyčejnou pohlednici? To už je složitější věc. Pošta není jen úřadovna s přepážkou, je to celá instituce, tradiční, konzervativní a - na rozdíl od…