Stárnoucí zpustlík po generální opravě

Život zábavního průmyslu určuje stále se zrychlující cyklus střídání „nových vln“ a revivalů. Co se týče kříšení pozapomenutých veličin, dospěli jsme do první poloviny osmdesátých let, na pódiích zase řádí duo Eurythmics, kdoví, třeba se v plné parádě vrátí celý styl new romance se všemi svými afekty a maškarní tragičností – pánbůh s námi a zlý pryč.

Australský druh

V očistci určeném pro ty, kteří již stihli vyjít z módy, jejichž revival však ještě nezačal, momentálně přebývají hudebníci, kteří zenitu své popularity dosáhli na přelomu osmé a deváté dekády. Možná i proto občas zazní z jejich prostředí hlas jaksi dospělý, oproštěný od nerealistických ambicí. Mezi ně patří i nové album Rowlanda S. Howarda Teenage Snuff Film. Kdysi dávno patřil do hudební kategorie „Australan usazený v Londýně, případně v Berlíně“, z níž v povědomí širšího publika přežil jen Nick Cave (jeho postavení je dnes už natolik neotřesitelné, že obecenstvo je asi ochotno vynaložit nehoráznou sumu i v případě, že Cave po dobu většiny koncertu bude na pódiu marně hledat klavír). Howard spoluzakládal první Caveovu skupinu The Boys Next Door, přešel s ním i do legendárně zběsilé The Birthday Party. Později se čas od času připomněl malým štěkem na Caveových deskách. Nějakou dobu hrál v další zásadní kapele té doby - The Crime and the City Solution. Z ní ho ale vyhodili, údajně proto, že jeho kytara obsazovala stejnou zvukovou frekvenci jako vokál frontmana Simona Bonneyho.…