Zatím plavu ve tmě

Rámeček

BOHUMIL FIŠER (1943) se narodil v Brně, kde absolvoval studia všeobecného lékařství. Po roce 1966 krátce pracoval jako chirurg, pak přešel na Fyziologický ústav Masarykovy univerzity. Od roku 1988 je docentem, o sedm let později byl jmenován profesorem. Publikoval na 300 článků v mezinárodních časopisech. V letech 1966–71 byl členem KSČ, v roce 1993 vstoupil do sociální demokracie. Před dvěma měsíci nahradil neúspěšného ministra zdravotnictví v Zemanově vládě Ivana Davida. Je ženatý, má dceru.

Proč jste vlastně šel dělat ministra? Neměl jste to jako lékař lepší?

Lidé si většinou mylně myslí, že práce vedoucího vědeckého ústavu není stresová, že někde klidně sedí a bádá. To bývalo. Dnes je to neustálé získávání grantů, neustálé sledování výkonu spolupracovníků a jejich stimulace. Takže z pohledu psychického stresu jsem neudělal obrovský skok někam jinam. Jako lékař jsem chodil do práce v sedm ráno a končil v sedm večer. V podstatě to dodržuji i na ministerstvu.

Co se vám na té práci nejvíc líbí?

Je to trošičku výzva. Když nastanou největší problémy, člověk se dokáže přepnout do nějaké vyšší aktivity. A to já asi potřebuju ke své povaze. Každý, kdo jde dělat ministra, má dobrodružnou povahu. Jinak bych si řekl: zůstanu doma v klidu a budu se dívat, jaké je počasí.

Jeden německý ministr zdravotnictví říkal, že se práce na jeho úřadě podobá plavání v bazénu se žraloky. Souhlasíte s ním?

Možná má…