Doupě latinářů

Ráno po zprávách o osmé na stanici Vltava - které často nejsou hlasatelé schopni přečíst bez řady přebreptnutí, bez zkomolení jmen, a to v přednesu, který zaměňuje zprávy za poemu, v buditelském zabarvení, tj. s nadšením a dojetím zároveň - následuje Latinská kronika. Dle slov režiséra pořadu něco, co je lahodou pro ucho. Kýčovitému ladění stanice pravidelný pořad Latinská kronika určitě pomůže k dokonalosti. Pořad vznikl, jak uvedla jedna ze spoluautorek, z nápadu udělat něco k poslednímu roku tisíciletí a latiny. Logickým součinem těchto idejí vznikla latinská kronika tisíciletí. Latinsky kromě Rádia Vatikán prý vysílají jen ve Finsku. Ale podle dostupných informací se latinské vysílání koná ve Finsku jednou týdně, u nás třikrát denně a uvažuje se, že by se mohly vysílat i běžné zprávy. Kronika se vždy vysílá po tři minuty (v 8.10, 12.52, 19.56). Tyto tři minuty tvoří samostatnou vysílací jednotku, a jsou proto nazývány „pořadem“. Rozhlasu se ozval posluchač, který si chce občas něco zapsat, aby mluvili pomaleji. Režisér vysvětlil, že ta rychlost recitace pochází z časových možností rádia. Ovšem z oněch tří minut polovinu vysílacího času tvoří znělka, ohlášení názvu pořadu a uvedení autorů. Co nám tedy zbývajících devadesát vteřin poskytuje? Maiora et minora, tj. velké i malé události posledního tisíciletí. Posluchači se ve zvláštním pořadu věnovaném vysílané kronice (7. 3.) mohli dovědět, že ohlašované události se hledají v archivu. Když vidíme, co…