Chaos nad Berlínem

Když se Helmut Kohl koncem loňského září loučil po prohraných volbách s kancléřským úřadem, zeptali se ho novináři, jakou radu by dal svému nástupci. „Aby zájmy země stavěl nad zájmy politické strany,“ odpověděla odstupující legenda evropské politiky stroze. „Nepotřebuji žádná doporučení, protože tím se samozřejmě řídím. Země je důležitější než strana,“ nechal se vzápětí slyšet nový lídr německé administrativy Gerhard Schröder. Přestože konečný účet vystaví podsaditému, ambicemi sršícímu padesátníkovi až příští léta, jeho dosavadní angažmá na nejvyšším postu mu žádný velký potlesk nepřineslo. Dokonce i týdeník Die Zeit, velký příznivec sociálnědemokratického nástupu k moci, označil Schröderův úvod za „100 slabých dní“. Kritici vládě vyčítají, že se příliš zabývá sama sebou, a navíc prý není jasné, kdo vlastně dnes v Německu vládne. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejdůležitějších světových mocností, nelze podobné výtky přejít mávnutím ruky.

S pomocí Rilkeho

Loňská výhra sociálních demokratů v Německu nepředstavuje pouze běžnou výměnu vlády. Přímo symbolicky totiž zakončila éru „bonnské republiky“, u jejíhož zrodu stáli v roce 1949 konkurenční demokraté křesťanští. Charakteristickým znakem této republiky byla nejenom prozápadní orientace, ale i určitý politický styl, který jí vložili do kolébky zejména první kancléř Konrad Adenauer a jeho CDU. V poválečném Německu se tak vytvořil systém, označovaný někdy jako tzv. „rýnský kapitalismus“. Zemi…