0:00
0:00
1. 2. 19995 minut

Česká cesta

Astronaut

Skoro deset let už kráčíme od Varšavské smlouvy k Evropské unii, od komunismu k demokracii. Podle Václava Klause jsme v Unii mohli hrát velkou roli, ale, jak řekl minulé úterý v Brně, „sebezničující destruktivismus“ nás oslabuje natolik, že už jsme prošvihli šanci, aby nám tam někdo naslouchal. Přitom jsme těm zabedněným zápaďákům měli tolik co říct. Dokonce nám teď, jak se vezeme z kopce, hrozí, že se v EU rozpustíme jako kostka cukru v kávě. Co se s tím dá dělat? Zůstat stranou na talířku, nesladit, jít svou českou cestou. Liberálové nám sice tvrdili, že žádná třetí cesta neexistuje, ale teď se jedna začíná přece jen objevovat.

Vzdorovat destruktivistům

↓ INZERCE

Popravdě řečeno na tom nejsme tak hrozně. Není pravda, že nemáme posluchače. Někteří naslouchají až moc - jak dokázal svým neslušným, diplomata nehodným vystoupením při své návštěvě v Česku britský náměstek ministra vnitra O'Brien. Neslyší sice jako Petr Pithart růst trávu, ale zato zeď v Matiční ulici. Co se stará? Ať si udělá pořádek doma, v černošských ghettech Londýna, chytrák. Jsou ale taky lidé, kteří naslouchají s upřímným zájmem. Třeba na jugoslávské ambasádě. Tak dlouho tam předsedu sněmovny Václava Klause zvali, až se ustrnul a navštívil je. Termín byl dohodnut předem, takže prezentace jeho knihy „Česká cesta“ nešla odložit. Kdo mohl vědět, že datum bude tak nešikovné? Na vahách leželo, zda odmítnout ty, kteří chtějí naslouchat, nebo riskovat, že bude návštěva ambasády vypadat jako…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články