Tichý, ale urputný spor

Slavný řecký historik Thukydides napsal, že většina lidí se podrobí, poddá hladu, chudobě, útlaku a mnohým jiným útrapám, aniž by si stěžovala. Jestliže se ale s nimi nakládá nespravedlivě, to jest proti pravidlům, budou pak odbojní a nezvladatelní. Nevím, jestli se stanu nezvladatelným, ale odbojným vůči snaze srazit Brno na úroveň subregionálního centra budu jistě. Píši tento text pár dní po sérii demonstrací inspirovaných výzvou studentských vůdců z roku 1989 Děkujeme, odejděte. Česká republika se již řadu týdnů pohybuje na pokraji vládní krize. V Praze na Václavském náměstí se sešlo v pátek 3. prosince 60–80 000 lidí, v Brně na Zelném rynku asi 5000. Ostatní shromáždění se pohybovala řádově ve stovkách, nikoli v tisících. Podle mého mínění nejde ani tak o odchod, jako o slušné chování. Občané prostě chtějí, aby se politikové chovali korektně a nepovyšovali se nad druhé. Platíme je ze svých daní, a máme proto právo, aby z nás nedělali hlupáky. Nepopírám vážnost chvíle. Jsme v tristní situaci, kdy životnost menšinové vlády ČSSD závisí na trvání opoziční smlouvy, jejíž problematičnost je stále zřetelnější. A tak se nové vládní sestavy můžeme dočkat co nevidět. Přes to všechno mi střídání vlád připadá méně podstatné než tichý, ale urputný spor, který vedou naši volení zástupci v Poslanecké sněmovně o základ a podobu desetimilionového státu, jenž zbyl po rozdělení Československa, zakousnut západním výběžkem do Spolkové republiky Německo. Vlády budou přicházet a odcházet,…