Není třeba tlumočníků

Minulý týden navštívil Prahu mongolský prezident Nacagiin Bagabandi. Oficiální příležitostí k jeho setkání s Václavem Havlem bylo desáté výročí demokratických změn, které v obou státech probíhaly víceméně paralelně. Mnohé české občany ale napadnou spíše praktické otázky: Co máme dnes společného s Mongolskem? Proč kultivovat vztahy se vzdálenou a nevýznamnou asijskou zemí, která má necelé tři miliony obyvatel? Realita ovšem bezvýznamnosti zdaleka neodpovídá. Do roku 1989 se Československo řadilo k největším obchodním partnerům Mongolska. Přesto byla Bagabandiho návštěva Prahy první schůzkou na nejvyšší úrovni. (Vlastní obnova diplomatických vztahů se odehrála už na jaře při návštěvě Jana Kavana, který se zúčastnil znovuotevření české ambasády v Ulánbátaru. ) Hlavním bodem agendy byl podpis mezivládní dohody - za českou stranu ministr práce a sociálních věcí Špidla, za Ulánbátar ministryně vnějších vztahů Njam-Osoryn Tujá - o vzájemném zaměstnávání občanů Česka a Mongolska, která je logickým vyústěním dohod předchozích, zejména z roku 1997 o ochraně investic a dvojím zdanění. Jak řekl na tiskové konferenci i Václav Havel, Mongolsko zprostředkovává využití svého přírodního bohatství a vyváží suroviny, Česko může nabídnout odborníky, technologie a zázemí pro zpracování. Zároveň určil úlohu hlav obou států jako zastřešujících orgánů pro podnikatelské aktivity. Prezident Bagabandi s sebou přivezl zástupce 61 firem z různých sektorů. Ti jednali se svými českými protějšky více…