Náš cizinec a volič

Když nám kdysi soudruzi chtěli dokázat, že je to v západní Evropě s tím pokrokem všelijaké, nezapomínali poukázat na to, že ve Švýcarsku nesměly ženy hlasovat ještě po druhé světové válce. To je jistě pravda, ale na druhé straně má konzervativní Švýcarsko jeden přímo modelový rekord. Už v roce 1849 směli konšely v kantonu Neuchatel volit i cizinci, žijící ve Švýcarsku prokazatelně několik let. Teprve v roce 1963 následovali tento pokrokový švýcarský kanton Irové, pak další kraj Jura (1978), téměř současně se skandinávskými státy a Holandskem (1981).

Francie a šedivá teorie

V únoru 1992 vyzvala Rada Evropy členské země EU, aby zajistily právo volit do obecních zastupitelstev pro cizince ve třech etapách. V první by jim měla být zaručena svoboda slova, shromažďování, spolčování a právo účastnit se místních referend. Ve druhé měly být vytvořeny konzultativní orgány zastupující cizince při městských radách. Konečně ve třetí etapě mělo být cizincům zajištěno aktivní i pasivní volební právo při volbě obecních zastupitelstev. Přestože byla výzva formulována velmi naléhavě, neměla pochopitelně právní závaznost, a byla chápána spíše jako doporučení. Zatím ji ratifikovaly pouze parlamenty v Norsku, Holandsku, Švédsku a Itálii. Španělsko umožňuje cizincům žijícím na jeho území volit do obecních zastupitelstev pouze v případě reciprocity (volí tu i někteří Afričané), v Portugalsku se toto právo přiznává Brazilcům od roku 1971. Podle maastrichtských smluv…