Pracuješ v cizí firmě, nebo v české? Odpověď na tuto otázku se postupem času stává čím dál výmluvnějším okénkem do soukromí. Zatímco kdysi slavné značky domácího průmyslu klesají jedna po druhé na kolena, první vyslanci západních ekonomik jdou zde naopak od úspěchu k úspěchu. Jejich tuzemští zaměstnanci uprostřed příjemného prostředí a s perspektivou budoucnosti v kapse zčistajasna nacházejí dávno ztracenou chuť do práce. Zdálo by se tedy, že cesta ze tmy na světlo je nalezena. Zatím to ale není úplně jisté. Jednou provždy zpackaná „česká cesta“ ekonomické reformy totiž pod Grégrovou taktovkou dosud úporně drží zdejší průmyslové giganty v dosavadním kurzu: není důležité, co podnik dělá a jak, hlavní je, aby něco vůbec dělal a lidi měli práci.
Padlé tramvajové eso
Uprostřed dlouhé tovární haly stojí v řadě nehybná torza železničních vagonů. Na hliníkových skeletech se mezi paprsky odpoledního slunce potichu usazuje prach. Nezvyklý klid, pavučiny v rozích a zaprášené umyvadlo vedle otřískaných plechových skříněk na montérky svědčí o tom, že firma ČKD Dopravní systémy v pražském Zličíně, jedna z někdejších výkladních skříní českého strojírenství, „světoznámý“ výrobce tramvají a železničních vagonů, se potácí nad propastí. Tíživá atmosféra je všudypřítomná. Vchodu do podniku sice vévodí zrenovovaná pražská tramvaj z dvacátých let, ale jen pár metrů za ní pomalu opadává zvětralé zdivo z rozestavěného paneláku, na jehož dokončení už několik let nejsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
