Hillary Clintonová o občanské společnosti

Často si společnost představuji prostinkou metaforou jako trojnožku. Jedna noha je stát, druhá hospodářství a třetí občanská společnost. Zjevně nelze usednout na stoličku, která má jen jednu nebo dvě nohy, ani na takovou, která má jednu nohu delší nebo kratší než ty ostatní. Potřebujeme zkrátka tři pevné a vzájemně vyvážené nohy Musí se navzájem podpírat. A zamyslíme-li se takto nad úkoly, před nimiž stojíme, není tak těžké přijít na to, čeho je třeba, aby tyto tři instituce a struktury byly v nadcházejících letech dost pevné, aby unesly společnost. Několik minut bych chtěla věnovat třetí noze oné stoličky, totiž občanské společnosti a občanskosti, která vyplňuje prostor mezi státem na jedné straně a hospodářstvím na straně druhé. Právě v tomto prostoru se žije život. Hospodářství není samo o sobě cílem, nýbrž prostředkem k nějakému cíli. Má vytvářet dostatečné bohatství, aby lidé mohli užít to, co je na životě nejlepší. Stát není cílem o sobě, nýbrž prostředkem k nějakému cíli. Má nám pomoci se organizovat, abychom měli svobodu a individuální prostor ke sledování vlastních zájmů. V tomto prostoru občanské společnosti se nachází rodina a náboženství, zájmové organizace, umění a kultura a školství. A co je nejdůležitější, je učilištěm, které z lidí dělá občany Hospodářství skýtá zaměstnání a příjem, ale hospodářská činnost sama nemůže vytvořit etiku práce, kterou si žádá kapitalismus. Může vytvořit spotřebitele a výrobce zboží, nikoli však občany. Ani samotný stát nemůže…