Na tuzemských silnicích a ulicích se odehrává boj - o místo, o čas, o pocit důležitosti. A pravidla, která by tento boj měla držet na uzdě, zatím straní silným. Chodci ustrašeně uskakují před automobily, malé vozy dělají místo sebevědomým terénním strojům a celé to hejno nakonec rozežene řinčící náklaďák. Kdo nezmizí z cesty včas, toho smete blikání světel, troubení a urážlivé posunky.Chtít dnes od politiků, aby zvlčilým silnicím ulehčili například podporou rozvoje cyklistiky, se může zdát bláhové. Polistopadový axiom přece zní, že pro Čechy je jedním z nejdůležitějších symbolů nové éry právě možnost svobodného a pohodlného pohybu osobním autem. Nicméně zkušenosti z několika letních sezon po sobě už naznačují určitou naději.
Jízda divočinou
Původně to vypadalo jako krátkodobá zábava. Koncem 60. let si skupinka kalifornských mládenců oblíbila zvláštní dobrodružství: na masivních starých kolech sjížděli cestou necestou svahy místních hor. Později přišli na to, že se dá jezdit i nahoru, stačí si po vzoru závodníků přimontovat přehazovačku, kterou jiní američtí průkopníci vynalezli už na začátku dvacátého století.Když pak kalifornští hipíci přestali svá horská kola hledat po starých garážích a začali je vyrábět, měli úspěch: tichá terénní jízda „divočinou“ se postupně stala koníčkem širokých mas. Zrodilo se zbrusu nové odvětví průmyslu, které chrlí stále dokonalejší a dokonalejší kola, s nimiž lze bez velkého tréninku vyjet na každý kopec.V západní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu