Brouk ve službách zisku

Kůrovcovou kalamitu, která se s nevídanou vervou šíří šumavskými lesy, provází stejně intenzivní boj dvou koncepcí. Jedna prosazuje razantní zásahy v napadených porostech, podle druhé si příroda pomůže nejlépe, nejrychleji a nejlaciněji sama, bez účasti člověka a jeho motorových pil. V poslední době se spor vyostřil. Když americký ekolog Boyd Evison v textu Budoucnost Šumavy z roku 1994 odmítl další těžbu, byly jeho názory ještě víceméně tolerovány. Později však zesílil vliv pracovníků lesního provozu, kteří se podobnými teoriemi cítili existenčně ohroženi. Ještě v roce 1993 se hovořilo o schválení zákona o parcích, podle něhož by na těchto cenných územích neplatil lesní zákon, ale kritérium ekologické únosnosti. Dnes je něco takového považováno za provokaci. Ekologové, kteří zpočátku proti plošnému kácení klidně argumentovali, jsou dnes odhodláni demonstrovat a chránit stromy vlastními těly. Jejich protivníci však mají politickou podporu a ročně vyvezou z šumavského parku za sto padesát až dvě stě padesát milionů korun dřeva.Šumava byla vyhlášena národním parkem roku 1991. Poslání národních parků je zcela jiné než poslání hospodářského lesa, má jít o prostředí co nejméně narušené lidskou činností. Zatímco ve světě se snaží, aby národní parky byly co možná odlišné od hospodářsky využívané krajiny, šumavský národní park se od okolí přestává lišit. V mezinárodních institucích se mluví o „etiketním podvodu“ (říká se mu sice národní park, ale ve skutečnosti národním parkem…