Zápisky z éry trapnosti

Kniha spisovatele Jaroslava Putíka Odysea po česku (Prostor, 1992), obsahující autorovy záznamy z let 1971–1989, se stala jednou z prvních v dnes takřka nepřehledné řadě deníkových svazků. V úvodu třísetsránkového paperbacku Putík informoval, že Odysea navazuje na zápisy z let 1968–1970 Odchod ze Zámku. Tento soubor se však samostatné knižní publikace nedočkal.A tak je Odchod ze Zámku běžně přístupný až nyní; nakladatelství Hynek jej vydalo v jednom svazku s reedicí Odysey po česku. Ta byla v Respektu už kdysi recenzována (viz č. 2/93), a proto se zaměřme především na texty z předchozích let. Je to ostatně svědectví hodné zvýšené pozornosti.

Na Dobříš a zpátky

Úplně první záznam vznikl počátkem roku 1968 na zámku Dobříš. Putík vzpomíná na tamější Nový rok, na kocovinou zjihlé spisovatele, kterak se v čele se zasloužilými nájemníky prominentního sídla Drdou a Kainarem slézají po silvestrovské pitce. Autor Městečka na dlani či Němé barikády před Putíka pozvedá ruku se sklenkou sodovky a optimisticky praví: „Jarouši, to bude rok!“ Dějinný paradox této scény se vyjeví na samém konci Odchodu ze Zámku. Jan Drda, který v osmašedesátém zhřešil patetickým protestem proti okupaci, jímž chtěl spasit svou duši, v listopadu 1970 umírá. Tisk povinně mlčí, ale pohřbu se beztak zúčastní množství lidí. Nikdo si přitom nevšímá opodál stojícího Josefa Kainara, který se začal angažovat v…