Čip na sociální cítění

V reakci na dřevíčskou výzvu místopředseda vlády Vladimír Špidla prohlásil, že jejím autorům schází „jakýsi čip, který se jmenuje sociální cítění“. Výzva totiž mimo jiné doporučuje reformu penzijního systému, který směřuje do neudržitelného schodku, a navrhuje zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Ministr sociálních věcí tím naznačuje, že on má čip s názvem sociální cítění ve své osobnosti zabudovaný. Nutno dodat, že něco podobného voličům servírují politici všude na světě. U mnoha z nich jde ale o zcela jiné cítění než to sociální. Spíše je to mohutný talent k populismu, cit pro to, co na voliče „zabere“. Politici ostatně své sociální sklony uspokojují až na výjimky za cizí peníze, tedy za peníze daňových poplatníků. Přerozdělování daňových výnosů dává politikům moc, živí je i celou armádu podřízených úředníků. Pokud by jim snad hrozilo, že mohou o peníze, a tím i o svou moc nad občany přijít, okamžitě se začnou holedbat, jak hluboké mají sociální cítění a že nikdo jiný neumí utrácet tak skvěle jako oni. Podívejme se konkrétně na vicepremiéra Špidlu. Myslí to s námi dobře, a tak neustále přichází s návrhy na zvýšení pojistného i nejrůznějších daní, a činí tak i přesto, že daňové zatížení v naší republice je jedno z nejvyšších na světě, a bez ohledu na to, že daně jsou jednou z hlavních překážek ekonomického růstu a cesty k prosperitě. Co je sociálního na současném systému financování důchodů? Vůbec nic. Pokud se nezruší, bude si muset dnešní mladá a střední…