Tomahawk pro diktátora

Poslední březnové pondělí odstartovaly z americké letadlové lodi Enterprise, operující toho času v Jaderském moři, dva vrtulníky s třiceti vojáky vycvičenými pro speciální operace. Stroje letěly nízko nad zemí, aby unikly jugoslávským radarům. Zpovzdálí je jistila letka stíhaček F-18 a kurz udávalo radarové letadlo Awacs. Všechna tato technická a lidská síla se dala do pohybu k záchraně pilota „neviditelného“ letounu F-117 Blackhawks, který týž den havaroval nad jugoslávským územím. Po pěti hodinách bylo vše s úspěchem hotovo. Trosečníkova elektronická výbava umožnila vojákům určit jeho přesnou polohu; vyzvedli ho a vrátili se v pořádku na mateřskou loď. Demonstrace úcty k životu profesionálů ochotných nasazovat krk za svobodu a život druhých klapla šéfům NATO dokonale. Nebylo to ostatně poprvé. Před čtyřmi lety jen o kus dál nad Bosnou sestřelili Srbové francouzskou stíhačku se dvěma piloty. Celkem čtyřikrát vzlétla záchranná jednotka hledat ukrývající se posádku; úspěch měla až po deseti dnech nervy drásajícího úsilí. Obě akce stály něco kolem dvaceti milionů dolarů a obě dokládají hlubokou proměnu strategie západních armád. Války vedené severoatlantickými spojenci zcela ztratily rozměr ničivých bezhlavých útoků plných obrovských ztrát a spousty nevinných obětí. V éře raket strefujících cíle s metrovou přesností se dají ztracené životy a škody na majetku předpovídat pro každý letecký úder s téměř osmdesátiprocentní jistotou. Tuto takřka intimní válečnou strategii…