Tvorba krajiny

Jaký je rozdíl mezi písněmi, které zpívá Američanka Alex Marculewiczová z pražské, mezinárodně složené hudební skupiny Deep Sweden, a těmi, které zná celý svět, namátkou třeba ty, jež pocházejí od její slavné krajanky Suzanne Vega? Možná, že jen v podmínkách, za jakých byly nahrány a za jakých se na nosičích ocitly; jinak jsou neméně tak zajímavé. Trocha mediálního štěstí by možná stačila k tomu, aby se i Marculewiczová, usídlená v českých zemích, stala rovněž ve své původní vlasti (a tím i všude jinde, kam jen tamní hudební byznys dosáhne) dalším z proroků té fajnovější pop-music. Vždyť třeba písni Lounge Big Cheese s vemlouvavě zpěvnými pasážemi, kterou vrcholí nedávno vydané album Deep Sweden nazvané Chemistry Lab (Rachot/Behémót, 1998), by vyznavači vegovské a podobné hudby kdekoliv na zemi asi jen těžko odolali; pouze by se musela nějak dostat k jejich uším. A s tím stojí a padá popularita jednoho z nejpřekvapivějších úkazů posledních let na malé české klubové scéně, kvarteta Deep Sweden.Po dvou albech, která na akustické nástroje (kytara, violoncello, housle) hrající Deep Sweden doposud vydali, to vypadá, že směřují ke stále preciznějšímu hudebnímu výrazu, jenž obtížně nalezne srovnání, spíše jen přirovnání. Zatímco z prvního, písničkovými nápady přeplněného alba nazvaného Maiden Prague bylo cítit jakési „punkové“ nutkání k co největšímu množství drobných, ale důrazných „výkřiků“ (deska byla napěchována mnoha krátkými písničkami), je druhé album Chemistry Lab…