Český premiant se zhoršil

V posledním čtvrtroce se na titulní stránky novin dvakrát dostala takřka stejná zpráva. Dvě světové agentury - IBCA v listopadu a Dun & Bradstreet v lednu - oznámily, že snižují České republice tzv. rating (známku) její důvěryhodnosti pro investory. Důvod byl pokaždé stejný: pomalé reformy a politická nestabilita. A minulý týden oznámil ředitel Dun & Bradstreet pro nové trhy, že známka zůstane stejná i po vyslovení důvěry vládě Josefa Tošovského. Jak jsme k ní přišli a co to pro nás znamená?

Mohlo to být horší

Zpráva IBCA vznikla v londýnské centrále (firma pobočku v Čechách nemá). „Na výsledku vždy pracuje tým osmi až deseti lidí,“ objasňuje autor zprávy Guido Timm (29). „Do Prahy přijíždíme tak jednou za rok a máme tam pár schůzek s ministry a bankéři.“ Jinak si v IBCA vytvářejí obrázek o české situaci především ze zpráv tiskové agentury Reuters, z internetu a z oficiálních zpráv České národní banky. Když si pracovní tým dal loni 24. listopadu, tedy pět dní před pádem Klausovy vlády, všechny své zdroje dohromady, vyneslo to Česku snížení známky A- o jeden stupeň, na BBB+. „To není nic tak vážného, jde spíš o varování,“ uklidňuje Timm. „Jižní Koreji spadla během krize mnohem víc.“ Česká republika se podle jeho agentury prostě dostala na druhou příčku na investorském žebříčku pro střední a východní Evropu, hned po Slovinsku.

Zprávu Dun & Bradstreet vypracovával její specialista na Českou republiku Philip Nicol (27). Firma sice jako jedna z mála světových ratingových agentur českou pobočku má, hodnocení ovšem kompletovala centrála v anglickém High Wycombe. „V Čechách jsem byl čtyřikrát v životě, naposledy asi před třemi lety,“ počítá analytik Nicol. „Čtu zprávy Reuters, Českého statistického úřadu, vaší centrální banky a ČTK, z tisku třeba Hospodářské noviny.“ I on se 13. ledna rozhodl snížit hodnocení naší investiční důvěryhodnosti právě o jeden stupeň: index DB klesl z 3a na 3b (firma používá známky od 1 do 7, jež ještě dále upřesňuje písmeny od a do d, nejhorší ocenění - 7 - dostala například Albánie). I v žebříčku Dun & Bradstreet jsou Češi - spolu s Poláky - hned za Slovinci.

Ovšem na nejhůře hodnocené členy Evropské unie ztrácíme stále několik příček: Řecko má index 2c, Portugalsko 1d. „Pokles o jednu příčku není tak neobvyklý. V posledních letech jsme takto museli snížit hodnocení i Švýcarsku,“ ujišťuje Philip Nicol. „Skutečně vážný je až pád o čtyři příčky - jako v případě našeho hodnocení Jižní Koreje z 2b na 3b.“

V Koreji devalvoval kurz měny vůči dolaru během týdne o 30 procent a devizové rezervy klesly tak, že se začalo mluvit o „státním bankrotu“. A po tom všem ocenil Dun & Bradstreet Jihokorejce přesně stejnou známkou, jakou má teď Česká republika. Zatímco v případě Asie jde prý spíše o ekonomická kritéria, u nás měly na verdikt vliv pomalé reformy a zmíněná „politická nestabilita“.

Uvidíme po volbách

Pokud jde o reformy, není jasné, proč přišli analytici z IBCA s kritikou až loni na podzim a Dun & Bradstreet teprve nyní? O pomalém až žádném tempu reforem se přece v českém tisku mluví už od skončení kuponové privatizace. Největší hospodářské potíže měla Česká republika loni na jaře, když současně rostl schodek obchodní bilance, deficit rozpočtu a stagnoval hospodářský růst - krize vyústila ve známé úsporné „balíčky“. V listopadu, když IBCA jako první snížila rating, se už hospodářství vzpamatovávalo. „Neviděli jsme prostě snahu nějak pokročit v reformách, žádnou dynamiku. Už tehdy se vládní koalice hádala, jak vlastně dál,“ říká za firmu stručně Guido Timm. Ani on, ani jeho kolega z konkurenční firmy se kupodivu nijak nezmiňují o problémech českého kapitálového trhu a o vykrádání investičních fondů.

Jádro věci je tedy spíše v neurčitém termínu „politická nestabilita“. Jenže co se tím míní? Severní Irsko je z pohledu středoevropského podnikatele určitě politicky vratká oblast, přesto jakýkoli tamní vývoj nemá sebemenší vliv na známku investiční důvěryhodnosti Spojeného království (index Dun & Bradstreet pro tuto zemi je 1c a už čtyři roky se nezměnil). „Ano, ale ta nestabilita nemá vliv na ekonomiku, kdežto u vás ano,“ namítá Philip Nicol.„Tak třeba dočasná vláda nebude schopná prosadit žádná významnější rozhodnutí a k privatizaci tří velkých státních bank dojde až po volbách.“ Za hlavní důkaz české politické nestability pokládá Nicol předčasné volby a štěpení pravice. Názor analytika z Dun & Bradstreet je podložený jeho slušnou orientací v českých reáliích: významné ministry zná jménem a ve své zprávě o rizikových faktorech pro investory uvádí dokonce i oslabené zdraví prezidenta Havla (podle Nicolova názoru by se totiž nemusel dočkat konce svého druhého funkčního období).

Hlavní událost naší současné politické scény - důvěra Tošovského vládě - je z britského pohledu pouhý detail. Samotný fakt, že jsme se zmohli na udržovací kabinet, prý naše současné hodnocení vylepšit nemůže. „Hlavní událost, která nás zajímá, jsou až červnové volby,“ říká Guido Timm.