Vinnetouův návrat

„Být, či nebýt“, ptal se Hamlet, princ dánský. Poté, co v loňském roce přišla německá televizní stanice ZDF s návrhem oživit Hamletova kolegu, slavného Vinnetoua, francouzský herec Pierre Brice pravil: „Proč ne, publikum mě má rádo, co chcete víc?“ A stará otázka byla zodpovězena. Rozhodně být.

Tvůrci filmového mýtu o smělém a čestném náčelníkovi kmene Apačů Vinnetouovi si ještě před třiceti lety byli složitosti hrdinova vztahu k věčnosti vědomi. Vždyť jaký by to byl rudý gentleman, kdyby na jeho místě umírali jen samí Inčučunové, Nšo-Či, Kheki-Petrové či několik hodných osadníků a osadnic! Trvalé odstraňování starců či žen může po právu působit jako hanebnost. A tak nezbylo než se alespoň v tomto bodě řídit předlohou Karla Maye a poslat slavného válečníka do věčných lovišť.

Věčná loviště trvala ve Vinnetouově případě třicet let. Během nich nazrávala nová kreatura dobra, kterou by bylo možné označit jako Pierre Vinnetou. Francouzský, nikoliv již mladistvý herec se při svých četných výstupech v roli Vinnetoua tak dlouho s ideály této postavy sžíval, až z toho náčelník Apačů ožil. A tak v roce 1997 vzniká dvoudílný televizní skvost Návrat Vinnetoua. Velký náčelník Apačů si to v něm rozdává s nebezpečným kojotem a velkým magnátem dřevozpracujícího průmyslu, jehož představitelem není nikdo menší než i nám dobře známá šarže v roli padouchů Juraj Kukura. Jako nepřítel lidského plemene a ničitel životního prostředí se prohání panenskou prérií a halasně se opájí…