Konečná stanice Hrušov

Když se pětatřicet romských rodin stěhovalo loni v červenci z vytopených bytů ostravského Hrušova do „unimobuněk“ v nedaleké kolonii Na Liščině, radní říkali: „Je to jen nouzové bydlení na pár měsíců.“ Uplynul však více než rok a většina Romů žije v provizorních buňkách dál. „Kam s nimi?“ krčí rameny Petr Kudela, zástupce starostky městského obvodu Slezská Ostrava. „Mám je snad dát mezi normální, naše lidi? Musíme počkat, až se uvolní něco vhodného.“

Kam půjdou pak, nevím

Podle pamětníků byl Hrušov kdysi krásné městečko, které dýchalo životem. Pak je ale gigantická stavba několika silničních nadjezdů oddělila od centra Ostravy. Na jeho okraji vznikla skládka odpadů. Stalo se z něj ponuré a mrtvé místo. Během posledních dvaceti let se většina „bílých“ odstěhovala, naopak Romů přibývalo. „Za jednu romskou rodinu, kterou zdejší bytový podnik přijal do Hrušova, dostal dva pěkné byty v jiném obvodu,“ popisují praxi komunistické éry lidé z radnice. Za loňských povodní patřil dolní Hrušov mezi nejhůře postižené oblasti. Když voda opadla, rozhodli se radní k ráznému kroku: postavit zde v příštích letech místo zničených činžáků továrny a sklady. Území sevřené mezi řeku Ostravici a železniční trať totiž díky těžbě uhlí pokleslo o sedm metrů a každá další povodeň je bez milosti znovu zalije. Do špinavě hnědých, promáčených baráků se zatlučenými spodními okny se přesto po povodni vrátilo více než dvě stě původních nájemníků. "Řekli jsme cikánům rovnou, ať…