Zpátky do pralesa

Povodně v Číně, Severní Americe a ve středu Evropy, laviny bahna a kamení v Itálii, úmorná vedra v Anglii, ničivé požáry v Řecku a ve Španělsku. Už jen vzpomínky na poslední týdny letošního léta lidem sotva přinášejí příliš radostnou náladu. Jistě, zprávy o přírodních katastrofách se po informačních dálnicích šíří rychleji než dříve, s takovým vysvětlením se ale spokojit nelze. Ať se nám to líbí nebo ne, s přírodou se po staletích našeho panování na Zemi něco stalo. Ekologové tvrdí, že snaha nakrmit stále více hladových krků a později stupňovat blahobyt sprovodila ze světa přirozený řád. Pro ty, kdo nemají rádi podobně vznešená slova, mají i upřesnění: jde o přirozený řád lesa a vody v něm. Nejedná se o nic nového, vědci pouze upřesnili a přeložili do moderního jazyka stížnost, kterou ve starém Řecku vznesl slavný filozof Platon: „To, co dnes zbylo z krajiny, je jen kostra nemocného člověka. Tuk a země jsou odplaveny, pryč jsou velebné stromy, každý rok zkrápěné deštěm.“

Změna klimatu

Přirozený řád popsali vědci úplně jednoduše. Odpovídá fungování pralesa, v němž probíhá uzavřený koloběh látek a  žije mnoho organismů. Prales také v zájmu vlastní existence nemusí expandovat do okolí. Lidská společnost ale tento přirozený řád opustila: učarovala jí totiž jiná krajina. Pro pěstování obilovin „rekultivujeme“ miliony hektarů nezemědělské půdy, mimo jiné i proto, abychom nahradili tu, která byla zastavěna. Když se ale krajina odlesní a půda rozorá,…