Žít a užít na cizí účet

Co se stane po volbách s dnešním důchodovým systémem? Bude se chodit do penze později? Bude si na důchod šetřit každý sám? S vysokou pravděpodobností lze odpovědět už dnes: nezmění se nic. Vždyť nejvyšší podporu má strana, která ještě nedávno naopak slibovala snížit věkovou hranici pro odchod do penze. Na první pohled se to zdá v pořádku.

Státní důchodový účet skončil před dvěma lety v přebytku a loni jen v mírném deficitu (méně než 0,5 procenta HDP). Letos se schodek na důchodovém účtu bude patrně opakovat, ale stále jde o relativně nízká čísla. Propad však bude stále větší s tím, jak se prodlužuje věk a snižuje porodnost, bude důchodců stále více a lidí, kteří na ně vydělávají, stále méně. Proto se mluví o povinném pojištění v soukromých fondech, kde by si na důchod šetřil každý sám. To má ale háček, kvůli němuž se do reformy politikům nechce: „reformní“ generace totiž musí zaplatit nejen své budoucí penze, ale i penze současných důchodců. Neexistují i jiné možnosti?

Do pekel pomalu a rychle

Právě různými alternativami se detailně zabýval Vladimír Kreidl v časopise Finance a úvěr Z jeho práce vycházejí čtyři následující scénáře. Všechny se vztahují k roku 2020 (až sem totiž sahá hranice dosavadních demografických prognóz) a k roku 2050 (což je zhruba životní horizont generace, která právě vstoupila do produktivního věku). Scénář č. 1 - „odstrašující“ předpokládá zachování všech parametrů důchodového systému před reformou ministra Vodičky: muži budou chodit do důchodu v 60 letech, ženy v 53–57 letech, příspěvkové sazby budou tvořit 26 procent mzdy a průměrný důchod bude tvořit 57 procent průměrné čisté mzdy. Co se stane? Už za dvacet let by došlo k vytvoření dluhu dosahujícího téměř třiceti měsíčních výplat důchodů a za padesát let by se již státní důchodový deficit blížil dvaapůlnásobku HDP Tak rozsáhlou díru v rozpočtu by nebylo možné zaplatit bez katastrofálních dopadů na stabilitu ekonomiky Pro srovnání: celý veřejný dluh České republiky se v současnosti pohybuje na úrovni 25 % HDP, hranice „přípustného“ dluhu podle maastrichtských kritérií je 60 % HDP Scénář č. 2 ukazuje dnešní směr: pokud se nic nezmění, dojde do roku 2007 k postupnému zvýšení důchodového věku na 62 let u mužů a na 57–61 let u žen. Vidíme, že v horizontu roku 2050 jde pouze o kosmetickou úpravu, jejíž výsledek se kvalitativně neliší od varianty první.

Plaťte víc, odcházejte později

Co kdyby se důchodový věk posunul ještě dál? To ukazuje scénář č. 3, který modeluje jeho zvýšení až na 65 let u mužů i u žen například v Irsku začíná věková hranice 66 lety). Pak by byl systém v horizontu patnácti let zhruba vyrovnaný ale v roce 2050 opět upadne do hluboké ztráty. Vláda by ovšem mohla a tímto dluhem bojovat zvýšením příspěvkových sazeb (což jsou v podstatě sociální daně). Scénář č. 4 připouští, že vláda nejen posune důchodový věk, ale ještě před rokem 2020 zvýší pojistné sazby: namísto dnes odváděných 26 procent z mezd by šlo 0 30 procent (sazby ve světě se většinou pohybují mezi 20–30 procenty). Tím by vyřešila situaci na dalších dvacet let. Pak by se však „daň“ musela znovu zvýšit zhruba na 40 procent, což není reálné. Vlády zkrátka mohou docela dobře udržovat důchodový schodek na „přijatelné“ úrovni i několik desetiletí a neefektivnost systému nebude tak očividná. Pouhé zvýšení důchodového věku na 65 let (na výši běžnou v zemích Evropské unie) oddaluje řešení problémů o pět volebních období. Dnešní Česká republika má výhodu v „důchodovém polštáři“: poměr důchodů k čistým mzdám nyní dosahuje 57 procent (u skupin s nízkými příjmy dokonce téměř 80 procent), zatímco v řadě vyspělých zemí se pohybuje v intervalu 40–50 procent. Při pomalém „vyfukování polštáře“ (to znamená, že důchody by mohly růst i rychleji než inflace, ale pomaleji než mzdy) by mohl systém průběžného placení penzí přežít ještě řadu let. Za zachování dnešního poměru k mzdám se ovšem bude bít stále silnější nátlaková skupina penzistů.

Chce to čas

Nemohou se všechny tyto předpovědi mýlit? Vždyť mnozí domácí ekonomové v 70. letech předpovídali vývoj ekonomiky ČSSR do roku 2000 - jak by je také mohlo napadnout, že v roce 2000 žádné Česko slovensko nebude, natož socialistické. Je pravda, že oficiální demografické prognózy dnes sahají pouze do roku 2020, takže propočty do roku 2050 jsou pouze orientační. Na druhé straně jsou ale demografická data poměrně stabilní, takže rozdíl mezi alternativními odhady je poměrně malý a snížení populace ČR považují za jisté všechny. Jednotlivé propočty deficitů se sice mohou lišit (například Kreidl v citované práci uvádí pro scénář č. 2 dluh dokonce 230 procent HDP v roce 2050), ale tendence k vytváření rozsáhlého dluhu, výrazně většího než jsou náklady na navrhovanou reformu, je jednoznačná. Možná je ale paradoxně dobře, že se změna penzijního systému zatím neuskuteční. Vymyslet zákonnou úpravu pro fungování penzijních fondů a jejich kontrolu chce svůj čas. V sázce už totiž nebudou „pouze“ imaginární body či investiční knížky, ale přímo peníze pojištěnců. Zkušenost říká, že ještě horší než oddalované reformy jsou reformy nepodařené, protože ty diskreditují celou myšlenku.

M. Čihák je členem týmu hlavního ekonoma Komerční banky.