Za chvíli nám to letí

Od pádu železné opony Češi svět svými schopnostmi příliš neoslnili, v jednom oboru jsou ale podle odborníků považováni za extratřídu. Zdejší chovatelé exotických zvířat se stali pověstnými svými výpravami do tropů, kde sbírají doslova vše, co se hýbe a co lze nacpat do batohu. Ke svým zátahům měli navíc léta nepřímé požehnání od státu, který se díky neexistujícím zákonům dostal na první místo v evropském žebříčku zemí obchodujících s ohroženými zvířaty. Od loňského roku jsou sice omezující zákony na světě, zvířata však do Čech proudí dál. A i když jsou díky přísnějším kontrolám na hranicích objevena, dobitá útrapami cesty a polomrtvá hrůzou, z českého ráje už pro ně není úniku.

Exotika v paneláku

V kuchyni jednopokojového panelákového bytu na malém sídlišti ve Veselí nad Lužnicí vládne „organizovaný nepořádek“. Na stěně naproti zašlé kuchyňské lince jsou tři police s terárii a řadou sklenic od dětských přesnídávek. V teráriích se pod silnými žárovkami vyhřívají drobní hadi korálovky, na dně skleněných nádob bezmocně sedí mlá_ata sklípkanů. Okno zčásti zakrývá dvoumetrový banánovník, pod ním stojí dvě prázdné vitríny, z nichž každá zabírá tak metr krychlový. Právě ony se podle původních předpokladů měly na příštích zhruba dvacet let stát domovem pro dvě malé opičky tamaríny z ekvádorské džungle. „Přípomínaly by mi moji lásku, tropy,“ říká bezelstně majitel bytu, dlouholetý broučkař a terarista Jaroslav Secký a na vysvětlenou, proč zvolil tak…