Péče o budoucnost

Poslanecká sněmovna právě rozhoduje o konečné formě vysokoškolského zákona, v kancelářích ministerstev začíná příprava rozpočtu pro příští rok, rada vlády pro výzkum a vývoj uvažuje o nových formách financování vědecké práce, politické strany připravují své volební programy, grantové agentury vyhlásily soutěže na vědecké projekty, které budou podporovat v nejbližších letech. To vše se hluboce týká výzkumných i vysokoškolských pracovišť a vědy v ČR. Jaká je její situace na jaře 1998? Z pohledu vědeckého pracovníka není příliš radostná. Největším problémem jsou jistě peníze. V dubnu roku 1997 vláda ČR realisticky rozhodla, že je nutno zvýšit prostředky, které stát dává na podporu vědy, a to tak, aby se přiblížily poměrům v zemích evropského společenství. V roce 2000 by měla naše věda dostat 0,70 % HDP místo 0,45 % HDP v roce 1996. Balíčky úsporných opatření však realizaci dobrých úmyslů zastavily. Ale jsou tu i další problémy.

Nezájem

Vědecká dráha začíná doktorandským studiem, které se podobá Ph. D. studiu v západní Evropě a Severní Americe i našim dřívějším aspiranturám. Nejlepší absolventi vysokých škol v ČR se však do doktorandského studia nehlásí a utíkají do praktických oborů a zaměstnání. Zčásti to lze vysvětlit ekonomickými důvody: doktorandské studium trvá teoreticky tři a prakticky většinou čtyři roky a během té doby doktorand dostává stipendium ve výši 4500–5000 Kč za měsíc. Když složí zkoušky a obhájí dizertaci, má naději, že mu ústav…