Maze aneb není věznice jako věznice

V neděli 15. března byl v severoirské věznici Maze nalezen mrtvý vězeň, oběšený na prostěradle a s přeřezanými tepnami. Správa věznice zpočátku neměla podezření na vraždu, ale při ohledání mrtvoly se zjistilo, že šestadvacetiletý David Keys byl před smrtí surově zbit: ze sebevraždy se stala vražda a opět se začalo debatovat o bezpečnosti ulsterských věznic. V lednu IRA odpravila přímo v Maze loajalistického zabijáka Billyho Wrighta. David Keys byl zavražděn „vlastními lidmi“, byť dosud není známo kým a proč. Veřejnost volá, aby byl v Maze konečně „udělán pořádek“, ale nikdo neví, jak na to. Labourističtí politici, podobně jako dříve konzervativci, vysvětlují, jak je těžké řídit věznici naplněnou samými teroristy, kteří mají na svědomí stovky životů. Jde o fenomén, jaký nemá v Evropě obdoby.

Na cestě k samosprávě

Zhruba 20 kilometrů od Belfastu se za vysokou zdí rozkládá betonové městečko z přízemních krabicovitých budov, z nichž každá je postavena do tvaru písmene H. I jednotlivé bloky jsou oplocené, s automaticky obsluhovanou vstupní branou a strážní budkou. Tak vypadá věznice Maze, dříve zvaná Long Kesh, proslavená v hospodských písních, místní poezii i divadelních hrách. V 80. letech tu teroristé IRA bojovali za politický status a s ním spojená privilegia, jako je nošení civilního oděvu, nenucení k povinné práci, nemísení se s odvěkými nepřáteli, loajalistickými teroristy, a za vlastní samosprávu. Zahájili „dekový protest“, originální, ale…