Kde jsou disidenti

V jednom se krveprolití v Kosovu navlas podobá tragédii v Bosně: nejen vláda v Bělehradě, nýbrž i obyvatelé Srbska a tamní opoziční strany je nechtějí odsoudit. Nároky Albánců na nezávislost a atentáty jejich teroristů mohou být nepřípustné a odsouzeníhodné. Ale způsob, jakým srbská policie v odvetu útočí na albánské vesnice, se v očích celého světa jeví jako státem páchaný zločin. Jen Srbům ne. Proč?

Nevědoucí i vědoucí

Velkou roli jistě hraje neinformovanost. Policejní brutalita v „Jeruzalémě všech Srbů“, Kosovu, je pro státní srbská média bojem za národní identitu, výtky mezinárodního společenství pak pokračováním světového spiknutí proti Srbům. Běžný srbský občan tak není s rozsahem a brutalitou zásahů v Kosovu konfrontován, nanejvýš skrz brýle nacionalismem podbarvených zpráv o spravedlivé odplatě za násilí na Srbech. V tom se srbská společnost a politický život podobají poměrům v mnoha jiných zemích. Překvapuje ale neochota pojmenovat věci pravým jménem i u těch, pro něž by přístup k nezávislým informacím neměl být problém a kteří by již z principu mohli hrát roli disidentů - u opozice v Bělehradě, jež Miloševičův režim označuje za krvelačný, diktátorský a bolševický. „Integritu naší vlasti musíme bránit se stejnou odhodlaností, s jakou musíme potírat albánský terorismus,“ uvedlo počátkem března prohlášení Srbského hnutí obnovy, které vede známý opoziční předák Vuk Draškovič. "Celé Srbsko povstane jako jeden muž, pokud Albánci v Kosovu…