Plaťte a bude ráj

Když předseda sociálních demokratů Miloš Zeman před minulými volbami vysvětloval, odkud vezme peníze na své velkorysé sociální plány, znělo to jednoduše: státní kasa prý může mít okamžitě k dispozici zhruba padesát miliard korun navíc. Stačí zabránit daňovým únikům a praní špinavých peněz. Pak ale loni vyšlo najevo, že ČSSD se svým osmnáctimilionovým daňovým dluhem patřila mezi šest největších neplatičů v centrální Praze, a Zeman na téma „úniky“ zmlkl. Nicméně program strany se nezměnil, cifra 50 miliard stále platí. Plány pravděpodobných volebních vítězů je třeba vzít vážně - ale jde to vůbec?

Zkraťte to na čtvrtinu

Loni stát na všech daních (bez cel a sociálního pojištění) vybral 264 miliard korun čili 87 procent plánovaného zisku a na letošek si naplánoval o třiadvacet miliard víc. Od zavedení nového daňového systému se ovšem v evidenci berních úřadů nahromadily nedoplatky a penále za bezmála třiapadesát miliard. Právě to je suma, o kterou se ve svých plánech opírá Zeman.

Jenže získat ty peníze není snadné - většina dlužníků jsou zbankrotované či zrušené firmy a vymahatelná je asi čtvrtina celé částky. Například finanční ředitelství v Brně odhaduje, že na jižní Moravě se dají vydobýt čtyři a půl z tamních téměř dvanácti miliard. Horší čísla hlásí Praha, odkud se státní kasa plní nejvíce (je tu zaregistrována skoro polovina všech firem a třetina živnostníků): podle zdejších financů se dá počítat jen s pětinou z osmnáctimiliardového dluhu.

I s vymáháním těchto vymahatelných částek jsou ale potíže. Typický neplatič daní totiž nevypadá jako Zemanův oblíbený Viktor Kožený, ale argumentuje podobně jako loni na jaře pokladníci ČSSD: „Naše strana musela ze všeho nejdříve splatit úvěr na reklamní kampaň, a tak jsme finanční úřad požádali o odklad.“ Inspektoři berního úřadu navíc nestíhají chodit na kontroly. Během tří let by měli teoreticky prověřit všechny poplatníky, protože pak vyprší promlčecí lhůta k možnému doměření daně. Jenže to je dnes nesplnitelný ideál. V zemi sice pracuje 236 finančních úřadů (zhruba tolik má celé Německo), mají ale špatně rozložené síly. Takže zatímco v jihočeských okresech opravdu stihnou během tří let překontrolovat všechny, podle výpočtů Nejvyššího kontrolního úřadu by k tomu v jednom z pražských obvodů (kontroloři tají ve kterém) potřebovali při dnešním tempu neuvěřitelných 113 let. Na dnešní struktuře berních úřadů má podíl právě stínový ministr financí Ivo Svoboda, který tehdy dělal ministerského náměstka. Pilipův úřad plánuje novelizaci zákona, zrušení několika desítek nejmenších pracovišť a převedení jejich zaměstnance jinam.

Nebát se a neodcházet

Plánům sociálních demokratů však dává šanci Nejvyšší kontrolní úřad. „Na ulici skutečně leží možná dalších deset miliard,“ tvrdí Václav Kudera z tamního odboru státních příjmů. V letech 1993–95 jeho skupina každý rok náhodně vybrala čtyřicet firem a kontrolovala, jak jim finanční úřady vyměřují daně. Průměrná částka, o niž si firmy neoprávněně snižovaly základ daně (a berní úřady se nechaly napálit), se při poslední kontrole pohybovala dokonce kolem pěti milionů na jednu firmu.

Podle Kudery je ale podmínkou lepší práce zvýšení mezd českých financů. Dnes z branže odchází příliš mnoho lidí: v Praze i na jižní Moravě se loni obměnilo 13 procent personálu. Nástupní plat referenta je asi 8000 korun, průměr zaměstnanců i s odměnami se pohybuje kolem 12000. Šéfové finančních úřadů chtějí své lidi dostat na podobnou platovou úroveň jako jinde ve finančnictví, což znamená zvýšení nejméně o polovinu. Pokud by chtěl nějaký příští sociálnědemokratický ministr tento záměr uskutečnit plošně, stálo by to hned na začátku 1,5 miliardy.

Z kontrol NKÚ však vyplývá ještě jedna věc: finanční úředníci mají obavy z velkých podniků. V roce 1995 je například NKÚ upozornil, že Investiční a Poštovní banka neoprávněně zkrátila základ daně z příjmu za rok 1993 o téměř půl miliardy (na daních by pak místo nuly musela odvést 178 milionů) a Česká spořitelna o 892 milionů korun. U drobných podnikatelů se berní úřady většinou pokynem NKÚ řídily a daň doměřily, obě banky však nechaly být.

Ukažte svůj milion

Sociálním demokratům ovšem zbývají ještě trumfová esa jejich daňového programu: majetková přiznání a registrační pokladny. Podle poslední verze by měl za vlády ČSSD povinně předložit přiznání každý, kdo má majetek v hodnotě nad deset milionů. Stínový ministr Svoboda je přesvědčen, že to pomůže odhalit spoustu nepoctivců: nachytají se prý například tak, že se přijde na rozpor mezi nulovým ziskem z podnikání a milionovým majetkem nebo že budou vyžadovat vysoké pojistné na údajně bezcenné domy. Finanční úředníci z toho příliš nadšeni nejsou: z jejich pohledu to znamená na každý úřad osm analytiků a několik sekretářek navíc. „Ale podvodníci nebudou tvrdit, že nemají žádný majetek. Naopak budou o bezcenných nemovitostech prohlašovat, že mají desetimilionovou hodnotu, aby tím účetně legalizovali černý zisk,“ soudí Miroslav Dvořák z brněnského ředitelství. Majetková přiznání zrušil v Maďarsku před několika lety ústavní soud a sociálnědemokratický návrh má dnes obdobu jen v jedné zemi na světě: mečiarovském Slovensku. V této zemi čerpala sociální demokracie i inspiraci k nápadu zavést povinné registrační pokladny pro živnostníky. „Už dnes může finanční úřad jednotlivému podnikateli nařídit záznamní povinnost, třeba i s registrační pokladnou,“ upozorňuje náměstek ministra financí Michal Frankl.„Začít s tou praxí plošně přinese výhodu pouze jedné skupině - výrobcům registračních pokladen.“