Deportace jako humanitární gesto

Minulou neděli propustil čínský režim svého prominentního kritika Wej Ťing-šenga z prosklené, čtyřiadvacet hodin denně osvětlené cely, posadil ho do letadla a odeslal na „léčení“ do Spojených států. Toto „humanitární gesto“ s čínskými rysy, připomínající spíše deportaci, nebylo zcela nečekané (hodně se o něm spekulovalo již před Ťiangovou návštěvou v USA začátkem měsíce), ale i tak vyvolalo četné dohady o tom, proč právě nyní a zda to má být signál možných změn v postoji Pekingu k otázce lidských práv.

Tengův vězeň

Tato otázka nezaměstnává jen zahraniční pozorovatele. Dokonce i čínský komunistický aparát považoval za nutné vysvětlit interně tuto záležitost svým nomenklaturním pracovníkům. Diplomatické zdroje z Pekingu citují nejmenovaného představitele politbyra, který prý prohlásil na neveřejném zasedání, že Wejovo propuštění bylo možné až s jistým odstupem po smrti Teng Siao-pchinga. Wej Ťing-šeng se koneckonců ocitl před 18 lety poprvé ve vězení právě z Tengovy osobní iniciativy a nebylo by vůči zesnulému patriarchovi zdvořilé, kdyby je byl opustil ještě za jeho života. Nomenklaturní kádry se dále dozvěděly, že Wejův odlet do USA neměl nic společného s nedávným summitem Clinton - Ťiang, byť představitel politbyra současně připustil, že si od něj čínské vedení slibuje jisté zlepšení čínsko-amerických vztahů, a konkrétně přitom poukázal na řadu rezolucí o porušování lidských práv v Číně, právě schvalovaných v americkém Kongresu. O tom, že…