O úspěchu postkomunistické levice v roce 1993 rozhodla únava Poláků z tempa tržních reforem, a především cena, jakou za ně společnost platila. Proto byly ve vítězství Svazu demokratické levice hned všeobecně spatřovány zárodky jeho budoucí porážky. Uvažovalo se totiž takto: pokud teď postkomunisté udělají to, co slibovali svým slavným „takhle to dál být nemusí“, způsobí krach ekonomiky, a potom se stejná frustrace, která rozhodla o jejich úspěchu, obrátí proti nim. Pokud by naopak navzdory svým slibům pokračovali v dosavadním kurzu reforem, podvedení voliči se proti nim obrátí tím spíše. Očekávání se ale ukázala jako zcela pochybená. Ba co víc, dokonce i nejméně příznivé průzkumy pro Svaz dnes vykazují jeho mnohem silnější podporu ze strany společnosti než před čtyřmi lety. Pokud však oficiální volební kampaň začínající tento týden nezvrátí dosavadní tendence, visí nad opětným vítězstvím polských postkomunistů ve volbách 21. září přece jen velký otazník.
Hůře než za komunismu
Obrázek v levicové Trybuně (6. července 1993): opalující se člověk pohodlně rozvalený na lehátku, nad ním slova: „Ten komunismus byl se svým totalitarismem tak podlý, že nutil všechny dělníky jezdit na rekreaci, a ještě jim na to doplácel.“ Následuje reportáž o ženě, která si den předtím sedla s dítětem na ruce přede dveře redakce a plakala, protože „není z čeho žít“. Závěr redakce: "Ceny už máme světové, ale výdělky na úrovni třetího světa. Každý třetí Polák potřebuje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu