Co je vlastně lepší? Prožívat teroristické útoky v rámci rozvíjejícího se mírového procesu? Nebo je prožívat v rámci jeho zmrazení? A má vůbec mírový proces smysl? Minulou středu mohli tímto způsobem uvažovat mnozí Izraelci. Pumový výbuch na jeruzalémském tržišti Machane Jehuda přišel jako blesk z čistého nebe. Ještě v pondělí večer hovořil premiér Netanjahu v televizi o tom, že upouští od svého snu o Velkém Izraeli, který by zahrnul celou Svatou zemi. Dva dny poté připravili dva atentátníci o život 13 lidí a přes 100 jich zranili. Pravicová izraelská vláda tak musí po 14 měsících své existence čelit teroru stejného kalibru, jaký loni na jaře podtrhl premiérské křeslo Šimonu Peresovi. Jak tato tragédie může ovlivnit dění na Blízkém východě?
Kdo všechno je zrádce
Ještě zůstávají v paměti pumové útoky bez motivu z loňského jara. Pomohly odstranit vládu, jež uzavřela mírové dohody v Oslu. Ale když nastoupil pravicový kabinet, který tyto dohody kritizoval a který mohli militantní Palestinci považovat za svého skutečného nepřítele, spektakulární akce bez motivu přestaly. Byly tu nepokoje, byla tu střelba, byli tu mrtví, ale většinou v reakci na konkrétní události: otevření Hasmonejské chodby v Jeruzalémě, rozhodnutí o výstavbě jeruzalémského sídliště Har Choma, vyvěšení plakátu s urážkou proroka Mohammeda v Hebronu. Výbuch na Machane Jehuda jako by vše vrátil o rok a půl nazpátek. Co teď?
Izraelská levice, lépe řečeno stoupenci dohod z Osla,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
