I Indové nosí hodinky

Rudolstadtský festival etnické hudby a tance Tanz&FolkFest, který se letos konal už po sedmé, je plodem sjednocení Německa. Po pádu zdi se ve východním Německu horečně vymýšlely všemožné aktivity, jež by zneutralizovaly handicap bývalé NDR vůči NSR: v malém městě u Výmaru tehdy využili příležitosti ti, kteří by rádi organizovali něco podobného už dlouho, ale teprve nyní měli volné ruce. Po sedmi letech je Rudolstadt pojmem přinejmenším evropského významu - a pro nás jedinečnou příležitostí, jak nahlédnout do bohatého a velmi živého hudebního kontextu, který je nám pořád téměř neznámý.

V Rudolstadtu se hraje - a občas i tančí - po tři dny na čtrnácti pódiích: mj. na tržišti, v kostele, na nádvoří hradu nad městem, v divadle, večer se pak všichni sejdou u velkého pódia v parku za řekou. Letos se tak vystřídalo ve stovce kapel na 900 účinkujících: nepočítáme-li úlitbu v podobě domácího folkloru (pro jistotu izolovaného od hlavních programů), nedovoloval vyrovnaný program vysoké kvality stihnout všechno, co stálo za slyšení.

Nejlépe naživo

Kdo by čekal od akce, kde se střídají Finové s Indy a Madagaskarci s Rumuny, roztříštěnost, záhy pozná, že tomu tak není. Tím, co tu všechny spojuje, je autenticita jejich hudby. Volá-li se v současném světě po návratu ke kořenům, zde nic takového nenastává: nemusí totiž. Ti lidé nosí své kořeny pořád v sobě, jejich hudba je šňůrou napnutou mezi přítomným časem a odvěkými konstantami jejich tradice, kultury,…