Bůh a Brusel to zařídí

Richard Booth obhospodařuje se svým bratrem 200 hektarů svěží irské půdy. Na polovině pasou stáda hovězího a ovce, druhou polovinu každý rok oseje obilím. Na farmě řídí terénního opela, před moderním cihlovým domkem, z jehož oken přehlédne celou farmu a svá stáda, stojí zaparkovaný poslední model hondy s letošní poznávací značkou. Když byly před deseti dny v Irsku parlamentní volby, šel volit sám. Jeho žena byla právě v porodnici. Boothovi čekali čtvrté dítě.

S odpovědí na otázku, komu vděčí za svůj blahobyt, neváhá pan Booth ani chvíli. Evropské unii, která mu garantuje půl roku dopředu ceny hovězího masa i obilí a dotuje jeho rodinný příjem přímými platbami z Bruselu. Pánu Bohu pak za to, že dal Irsku mírné podnebí i úrodnou půdu a zařídil, aby se jeho stádům zatím vyhnula dobytčí encefalitida, „nemoc šílených krav“, která napadla v posledních letech i irský skot. „Zatím se mi tohle neštěstí vyhýbá. Měl bych to ale rychle zaklepat na dřevo.“

Na otázku, zda se nebojí konkurence středoevropských zemědělců, až budou jejich země přijaty do Evropské unie, odpovídá bez váhání: „Pán Bůh nám dal nejrozlehlejší pastviny v Evropě a klima, které nám umožňuje, aby byla naše stáda většinu roku ve volném výběhu. Byl jsem loni na návštěvě v Čechách a vím, že české zemědělství má celkem slušný potenciál.“ Pro nezasvěcené je třeba vysvětlit, že „míti potenciál“ je v politicky korektní angličtině opis pro „zaostalé“. Richard Booth nemůže pochopit, proč české zemědělské…