Rozvrzané křeslo

Zdá se, že po odchodu náměstka Rudlovčáka je na řadě sám ministr financí Ivan Kočárník. Stále více lidí s jeho prací nesouhlasí a podle průzkumů už dvě třetiny z nás žádají jeho odchod z vlády. Kočárník, který o demisi v uplynulém roce několikrát uvažoval (jednou ji dokonce nabídl písemně), nyní tvrdí, že nehodlá podlehnout politickému nátlaku. Minulý týden k tomu MF Dnes řekl, že podle dopisů, které dostává, může za pokles jeho popularity fakt, že se stal především symbolem zdražování, tedy věcí, které jsou nepopulární, ale nutné. Kočárníkovi tak zřejmě připadá, že svým dobrovolným odchodem by jen nepřímo potvrdil, že není a nebyl dobrým ministrem financí. Pravda je přitom taková, že dobrým ministrem financí byl, ale už dlouho není.

Ministerský moloch

Prvních pět let Kočárníkovy práce na MF lze považovat vcelku za úspěšné. Již jako náměstek de facto řídil federální ministerstvo financí, neboť tehdejší ministr Václav Klaus se od roku 1991 věnoval především velké politice. Kočárníkovi rovněž nelze upřít zásluhu na tom, že se - až do loňska - podařilo udržovat vyrovnaný či přebytkový státní rozpočet, tedy věc, která po dlouhou dobu výrazně zlepšovala image České republiky. Není také pochyb o tom, že obezřetně obhospodařované finance měly výrazný vliv na relativně úspěšné snižování inflace. Jenomže kult vyrovnaného rozpočtu není všechno. Stejně důležité je trvalé umenšovaní bobtnajícího státu. A v tom již ministr (stejně jako celá vláda) tolik…