Napřimte se a nebojte se

Jak praví známá italská anekdota, rozdíl mezi Bohem a současným papežem spočívá v tom, že pokud je Bůh všude, pak Jan Pavel II. už všude byl. Tato celkem výstižná charakteristika však nijak nevysvětluje důvody, kvůli nimž nejvyšší hodnostář katolické církve nejen intenzivně navštěvuje různá místa, ale také se na některá z nich tvrdošíjně a často vrací. Otázka je na místě hlavně proto, že právě Česká republika k takovým místům patří.

Jan Pavel II. Veliký

Historici církve píší o Janu XXIII. nejčastěji jako o „dobrotivém papeži“. O jeho následovníku, Pavlu VI., který dovedl do konce II. vatikánský koncil, se zase obvykle mluví jako o „reflexivním papeži“ či „papeži intelektuálovi“. Karol Wojtyla byl zkrátka velmi dlouho nazýván „polským papežem“ (i v pejorativním smyslu). Teprve v docela nedávné době se u jména Jana Pavla II. začala objevovat také jiná slova včetně přívlastku „veliký“. V čem má tato velikost spočívat? Nikoliv v rozsahu vnitrocírkevních či vnitrovatikánských reforem, jak se dost obecně očekávalo v okamžiku, kdy byl sotva osmapadesátiletý krakovský kardinál zvolen hlavou církve. I když právě Jan Pavel II. je papežem, který se nenechává nosit v lektice, nesedá na trůnu a nemluví o sobě v množném čísle jako všichni jeho dosavadní předchůdci.

Dějinná velikost Jana Pavla II. podle znalců spočívá v něčem jiném. Za prvé značně prohloubil roli papežství ve světě - hlavně díky velmi obratnému využívání síly sdělovacích prostředků.…