Rasistkou snadno a rychle

Dělo se v Německu. Já - učitelka němčiny. Robert K. - Uganďan. Vstupenkou do ráje mu byla zkouška z němčiny. Neuspěl, a to již po páté. Ještě ho slyším kvílet, že mám srdce z kamene. Že Afrika potřebuje lékaře. Mává mi před očima ohmataným pasem, strká mi pod nos stránku s povolením k pobytu, které mu včera vypršelo. Lepí se na mne oblým břichem. Ostatní studenti si nás nevšímají - jim se podařilo proplout úskalím konjunktivů a vztažných zájmen ve větách přívlastkových a v návalu štěstí se oddávají sami sobě. Španělé pijí šampus, Japonci rýžové víno z plechovky. Mulatky z Ria se líbají s Pařížanem narozeným v Maroku.

Aktivní nihilisté

Zatímco všichni vyšilují, stojím zády k tabuli a klepu se. Zbytečně. Hromotluk Robert K. mě nehodlá zfackovat, nýbrž pouze přesvědčit o tom, že mu bylo opět jednou ublíženo. Vztažná zájmena prý vyskloňuje i o půlnoci. Kdo mu, proboha, vysvětlí, že k získání kýžené vstupenky do ráje je třeba pochopit i jejich funkci?Místo abych se strachovala o budoucnost černého světadílu, vzpomínám na národní školu v Truhlářské ulici. Vybavuji si spolužáka Frantu Baťka, který si kvůli přívlastkům a podobným koninám zopakoval sedmou i osmou třídu. A to se, prosím, jednalo o syna esenbáka. Dal se na horníka a za odměnu se mu dostalo vysvědčení o závěrečné zkoušce, kterou nikdy neudělal. Jenže já sotva mohu Robertovi K. poradit, aby šel na horníka. Zvláště když vlastní glejt, kterým byl v SSSR pasován na lékaře. Tak mechanicky…