Senátoři nás všech

Další krok z Balkánu směrem do stabilní Evropy slibuje Čechům vrcholná politická akce letošního podzimu - senátní volby. Přesto vzbuzuje unikátní experiment s většinovým volebním systémem místo napjatého očekávání a gradujícího vzrušení spíše rozpaky, a hlavně otázku: Má to vůbec cenu? Podle průzkumů veřejného mínění bude úspěch, když se 15. a 16. listopadu zúčastní prvního kola senátních voleb polovina oprávněných voličů a když ve druhém najde cestu do volebních okrsků třetina občanů.Už předem ale platí, že slabá volební účast srazí i vážnost horní komory českého parlamentu. Budoucí senátoři tedy musí za čest a slávu nové demokratické instituce bojovat už dnes: tím, že přesvědčí občany, aby se voleb zúčastnili.Je nemožné popsat stovky a tisíce kilometrů, které absolvovalo šest set kandidátů v jedenaosmdesáti volebních obvodech. Existuje asi jen jediná metoda, jak atmosféru senátní kampaně přiblížit. Během náhodně zvoleného termínu - například na dušičkový víkend - navštívit souboj dvou proslulých politiků, třeba Tomáše Ježka a Egona Lánského v Děčíně, a zároveň kampaň na konci republiky v Třinci, kde proti sobě stojí kolegové z jedné fabriky. Třetí model předvolebního boje - známý proti neznámému - si vyzkoušeli v berounském volebním obvodě bývalý lídr OF Petr Kučera se starostou z Jílového.

DĚČÍN - Souboj titánů

Knihovnu děčínského gymnázia zaplnila asi stovka teenagerů. Jen málokdo z nich už může volit, na razanci projevu mohutného muže v šedivých šatech to ale nijak neubírá. „Jít k senátním volbám je o tom neztratit možnost, aby šli do háje ti, co to dělají špatně,“ duní sálem jeho hlas. Je 29. října po poledni a senátorský kandidát ODS, bývalý ministr privatizace a předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek (56), kroutí už třetí měsíc své volební kampaně. Jeho úkol není jednoduchý: porazit v okrese se čtvrtou nejvyšší nezaměstnaností v zemi, v němž navíc v červnových parlamentních volbách přesvědčivě vyhrála sociální demokracie, jednoho ze Zemanových poradců Egona Lánského (62).Mládenci a dívky v knihovně se ze všeho nejvíc strachují, aby se Senát nestal jen zbytečným požíračem peněz daňových poplatníků. „Hrozný by bylo, kdyby tady kandidovalo pět blbů, ale myslím, že výběr na Děčínsku není zrovna špatnej,“ rozptyluje jejich obavy lidovou mluvou Ježek. O nedůvěru v Senát se prý postarali novináři, kteří místo „aby ho vysvětlili, ukazovali různý herečky, jak se nevejdou do židle“. Část publika zastoupená přísně se tvářící dívčinou ovšem žádá přesnější účty: Nebylo by rozumnější věnovat peníze místo na Senát třeba na ekologii? Exministr vzápětí vytahuje první trumf: „Když už mluvíme o životním prostředí, dneska se v Děčíně dýchá o mnoho líp než kdysi. A to i díky zákonu, který jsem já osobně prosadil a kterým se uvolnila část peněz z malé privatizace na zlepšení ovzduší.“ Po osmdesáti minutách mítink končí a exministr děkuje tleskající mládeži.Venku před gymnáziem nasedá Tomáš Ježek do svého modrého volva. Je něco před druhou - čas vyrazit do Ústí nad Labem, kde má v místní televizní stanici Lyra besedu se svým největším sokem. Svět je malý: trochu pomlácené BMW Egona Lánského se za Ježkovým vozem náhle zjeví hned při průjezdu periferií severočeského velkoměsta. „Zvolte Egona Lánského svým senátorem“, hlásají plakáty nalepené po celé karoserii.

To byl jenom fór

Před vchodem do studia v jednom z ústeckých paneláků se oba kandidáti přátelsky vítají. „Tomáši, někdy bych s tebou rád zašel na víno,“ navrhuje Lánský, někdejší velvyslanec ČSFR u Rady Evropy. Negativní kampaně se voliči v Děčíně zřejmě bát nemusí. „Proč bych to dělal,“ reagují shodně oba soupeři na otázku, jestli hodlají získávat hlasy poukazem na protivníkovy slabiny.Před televizními kamerami pak Ježek divákům prozrazuje, že do Senátu chtěl od chvíle, „kdy jsem ho dostával do ústavy“. Pak opakuje své plány, jak je před dvěma hodinami líčil studentům. Ví sice, že senátoři tady nejsou od toho, aby prosazovali komunální zájmy, nicméně někteří z nich budou mít prý jistý neformální vliv. „Tak třeba ve Šluknovském výběžku chybí už dlouho jeden plánovaný hraniční přechod. Já můžu zavolat ministrům dopravy a zahraničí, protože je oba znám, a říct jim: Hoši, hejbněte s sebou…“ „No toho bych se přesně bál,“ bere si slovo Lánský. „Takovéhle kamarádšofty nejsou správné.“ Zemanův poradce sází při líčení své senátorské nabídky na obvyklá témata Lidového domu: ČSSD pomůže Děčínsku v jeho největších bolestech, kterými jsou nedostatek bytů pro mladé, vysoká nezaměstnanost, špatný stav ekologie a zdravotnictví. „Existenční nejistota vede i ke kriminálnímu jednání některých sociálních… sociálních,“ pouští se Lánský do sociologické analýzy. Zatímco hledá vhodný výraz, skáče mu Ježek do řeči: „Demokratů?“ Smíchem v sále debata končí. „Tomáši, tenhle styl ti nepomáhá,“ říká Zemanův poradce vyčítavě už při vypnutých kamerách. „Jakej styl?“ kroutí Ježek hlavou. „To byl jen fór…“

Poradce a jeho předseda

O tři dny později, na dušičkovou sobotu, si může „fóry“ vyzkoušet pro změnu Lánský. Zatímco Ježek hraje v dresu děčínského FC Pelikán fotbal proti výběru československých internacionálů, sociálnědemokratického poradce přijíždí podpořit samotný šéf strany Miloš Zeman i se svým tajemníkem Miroslavem Šloufem. Sraz je o páté v Děčíně a za dvacet minut už brzdí konvoj v čele se stříbrnou tatrou před diskotékou v Arnolticích, obci se čtyřmi stovkami obyvatel pár kilometrů od Děčína.„Tomáš Ježek je hodný člověk, ale udělal už tolik chyb, že by neměl být do politiky znovu vpuštěn,“ vysvětluje předseda Zeman ve výčepu, kde se před mítinkem posiluje jedním rychlým pivem. Tichá dohoda o neútočení bere za své hned na začátku Zemanova vystoupení: „Byl jsem dnes v Ústí a navštívil podnik Prefa, který před třemi lety privatizoval Tomáš Ježek. Ten podnik má dnes dva zaměstnance -ředitele a vrátného, protože ho získala podvodná firma.“ Šéf ČSSD přesvědčuje lidi, aby šli k volbám, a pomalu se dostává do ráže. „Pokud by Senát ovládla ODS, zablokuje všechny rozumné zákony. Platilo by se školné na vysokých a časem i na středních školách. Volby budou referendem o vládní politice. Pokud k nim nepůjdete, můžete si pak stěžovat jen sami na sebe."Když se konečně propracuje k mikrofonu Lánský, může jen konstatovat, že mu jeho přítel Zeman vzal všechna témata. Pokouší se alespoň přítomným vysvětlit, proč by měli volit zrovna jeho. "Třicet let pracuji v politice, kterou jsem vystudoval v zahraničí, mluvím deseti jazyky a mezi evropskými politiky mám řadu přátel.“ Hrobové ticho v sále napovídá, že kandidátovo světoběžnictví arnoltické příliš nebere. Proto radši nějaká bližší témata: „Je tu nádherná příroda a já se sem přestěhuji,“ přechází Lánský na ekologii. „A když budeme v Senátu, neprojdou zákony umožňující například tunelování bank,“ končí svůj projev.Ekonomická kriminalita místní evidentně zajímá. „Může za ni i ten, kdo zvolil tuto vládu,“ odpovídá Lánský na výkřiky z publika, které se ptá po vinících. Nekonkrétní odpověď vyvolá v sále vlnu mručivého nesouhlasu. „Počkej, počkej…“ snaží se kandidát zvládnout situaci. „Nenabízím vám jednoduché, ale důvěryhodné řešení. Založte v Arnolticích sociální demokracii nebo zavolejte na sekretariát do Děčína, číslo osm, osm…“ Další čísla už zanikají v nesouhlasném hukotu. Doutnající konflikt naštěstí zažehnává předseda Zeman. Na zásadní otázku rozhořčeného mladíka rázně formuluje stanovisko strany k romské problematice: „Zákony platí pro všechny. Když někdo vytrhá parkety, má být zavřen, až zčerná. Je mi ale líto romských dětí. Těm by mělo být vzděláním umožněno přejít z rodin do jiného prostředí.“ A od té chvíle se už Egon Lánský přes svého šéfa k mikrofonu nedostane.

TŘINEC - Mrtví brouci ve východním cípu

Bez ohledu na oficiální začátek volební kampaně se v Třinci po senátorech slehla zem. Žádné mítinky, žádné guláše, žádný fotbal, nic. Nad špinavými chodníky ocelářského města dokonce nevisí ani rychle zdomácnělý symbol evropských volebních kampaní - usměvavé tváře kandidátů v nadživotní velikosti.„Jsme z té politiky hrozně unavení,“ vysvětluje ticho místní eso ODS, starosta Třince Jan Starý (49). „Lidi jí už mají po květnových volbách plné zuby. Pokud to přeženete a příliš se jim vnucujete, můžete je jenom odradit.“ Bývalý pracovník úseku vývoje v Třineckých železárnách Starý poznal ostatně letargii spoluobčanů na vlastní kůži: když nedávno rozeslal čtyři sta pozvánek na operetu do Třince, přišlo padesát lidí. „Nevím, co by na ně platilo. Senát, jak se zdá, zatím nikoho nezajímá. Nikdo totiž neví, jak bude pracovat, a po pravdě řečeno, nevíme to ani my, kandidáti."Starosta proto zatím jen poslal každé třinecké rodině výtisk časopisu Senátor a rozjet naostro se chce až koncem prvního listopadového týdne, de facto pár dní před volbami. První mítink mu stranický volební štáb naplánoval do obce Lučina: až se lidi začnou sjíždět z práce, postaví se kandidát na náves a začne rozdávat vizitky. K tomu bude vyhrávat folklorní skupina Blaf, zpívající v místním polském dialektu. Cizinec z toho nepochopí absolutně nic, ale starousedlíci se prý vždycky skvěle pobaví. Trhákem kampaně se pak zřejmě stane pivo, které chce starosta v předvolebním finále vlastnoručně točit ze staré rodinné pípy: "Snad to zabere. Já mám pivo rád,“ říká Jan Starý.Jeho největším konkurentem je šéf odborů Třineckých železáren Bohumil Blahoňovský (59). Na senátora kandiduje s tichou podporou sociální demokracie: nejvýchodnější volební okrsek České republiky je vedle Mostu jediný, kde ČSSD nepostavila vlastního kandidáta. „Jsou to dělnické okresy, a navíc místa, kde jsme neměli dostatek silných osobností,“ vysvětluje šéf senátorek v Lidovém domě Petr Morávek. Ani odborářský boss se ale volbami nenechává příliš znepokojovat. „Přes víkend se musím věnovat manželce a psovi - vždyť mne celý týden nevidí doma,“ popisuje úvod své kampaně. Pro začátek se Blahoňovský vedle povinného letáku do schránek spokojil se svou velkou fotografií naaranžovanou poblíž hlavní brány domovského podniku. Úvahami, zda to není málo, se netrápí ani v nejmenším. „Jen tak mezi námi,“ říká spiklenecky, „já jsem vítěz už teď. Když mne zvolí, bude dobře. Když ne, budu mít taky vyhráno. Zbude mi spousta času na rodinu a budu mít konečně klid.“

Pan starosta je schopný člověk

„Co to může být za chlapa?“ klade svému sokovi pomyslnou otázku Jan Starý. Starosta je znepokojen, že se na senátní kandidátce objevil absolvent vojenské školy z 50.let. „Vím, co tam chodilo za lidi. Nevykládejte mi, že Blahoňovský nebyl setsakramentsky dobře prověřen,“ varuje Starý, který - jak říká - měl na školách problémy kvůli svému katolicky orientovanému otci.Bohumil Blahoňovský však ve své pracovně v útrobách obrovské fabriky rozhodně nemluví jako drsný a nesmlouvavý odborář: „Pan starosta je schopný člověk. Všechno, co ve své funkci dokázal, bych mu klidně odkýval,“ říká smířlivě a dodává: „To platí i o tom, co říká v kampani."Do voleb jde Blahoňovský s heslem "Volte nezávislost, volíte sebe“. Podle odboráře je dnešní parlament spolkem právníků a doktorů, kteří běžnému občanovi nerozumějí a které zajímá jen jediná věc: jak lidi ožebračit. „Právníci v parlamentu dělají špatné zákony. Jejich kamarádi advokáti potom využívají děr v legislativě a vydělávají na tom obrovské peníze. To se musí změnit. Já jsem tady pro ty, kdo pracují proto, aby se uživili, a ne pro zisk na úkor druhých,“ říká Blahoňovský. Má představu, že by ho kvůli tomuto programu mohlo volit zhruba 15 tisíc odborářů třinecké oblasti a zhruba dvojnásobný počet jejich žen a dětí.Jan Starý se naopak netají tím, že oslovuje podnikatele. „Zachránili tenhle kraj,“ říká na jejich adresu. Podle starosty právě oni před pár lety odvrátili hrozící sociální bouři v okolí Třince: dokázali totiž zaměstnat deset tisíc lidí propuštěných po revoluci z Třineckých železáren. I Starý svým voličům slibuje kvalitnější právní normy místo dosavadních nekvalitních. Oproti svému sokovi se může pochlubit i obeznámeností se světem velké politiky: před čtyřmi lety zasedal jako poslanec ve Federálním shromáždění. „Jako senátor budu mít v Praze všude blízko,“ říká v restauraci třineckého kulturáku a s úsměvem odpovídá na pozdravy od okolních stolů. „Znám lidi z vlády. Můžu zajít za Kočárníkem a říct mu, že moji voliči potřebují peníze na novou cestu. Navíc je za mnou vidět kus práce pro město.“ Jeho manželka láskyplně přikyvuje: „Řekni, jak jsi tady zařídil školu a nemocnici nebo třeba jak jsi se nalítal kvůli penězům na silnice,“ radí svému choti a rychle tasí hřeben, aby ho mohla upravit před hrozícím fotografováním.

BEROUN - Modrý pták s rudou růží

Po téměř prázdném náměstí v Mníšku pod Brdy krouží tmavomodrý Ford Tranzit s ampliony na střeše. Přestože auto zdobí výrazný transparent „Chci pomáhat tam, kde je třeba“, nikdo z těch několika málo chodců mu v sychravém pátečním odpoledni nevěnuje pozornost. Sociálnědemokratického kandidáta Petra Kučeru (49) to ale neodrazuje: jezdí dál a během pomalé pouti vytrvale nabádá občany k návštěvě místního kulturáku. Za dvě hodiny tam začíná představení, které by dnes jinde v Čechách uvedli leda pod hlavičkou science-fiction: společný předvolební mítink ČSSD-ODS. Za rudou růži vystupuje Kučera, reprezentantem modrého ptáka je starosta Jílového Zbyněk Šorm (43).Důvod, proč společný mítink největších konkurentů překvapí v Mníšku málokoho, je prostý: ODS a ČSSD zde už několik let vzorně spolupracují (kvůli nemoci odstupující starosta za ČSSD si jako svého nástupce vybral člena ODS), a místní občané si proto o nesmiřitelných bojích ve vysoké politice myslí své. Mezi organizátory tudíž do poslední chvíle panuje nejistota, zda vůbec někdo přijde. Když se nakonec do sálu natrousí zhruba třicet lidí, je to považováno za velký úspěch.Šorm přijíždí ve své otlučené stodvacítce pár minut před začátkem. Přes varování svých příznivců - „Tam ne!“ - usedá na židli pod transparent s rudou růží. Proti svému soupeři, jehož zvonové kalhoty připomínají sedmdesátá léta, je pečlivě ustrojen do moderně střiženého obleku. „Máme mnoho společného,“ spustí bývalý mluvčí OF Kučera a hned vyjmenovává: šťastné manželství, čtyři děti, lásku k cyklistice a „společné politické pozadí“. „Klidně bychom mohli s panem Šormem jezdit dohromady,“ pokračuje borec sociálních demokratů v líčení politické idyly. „Mohl by sedět ve svém autě, nebo bych na to své nalepil i jeho jméno."Společné mítinky a pakt o neútočení si oba kandidáti domluvili už dávno před volbami. Dokonce si svým způsobem rozdělili i loviště. Kučera tráví většinu kampaně ve své dodávce nebo na ulici, kde denně rozdá stovky letáků popsaných svým životopisem. Zbyněk Šorm naproti tomu objíždí obecní úřady nebo například domovy důchodců a stíhá maximálně tři mítinky denně. Účast je různá: od jednotlivců, s nimiž pak Šorm usedá ke společnému stolu, po několik desítek.Zatímco bývalý technik v JZD Šorm se představuje jako muž znalý komunální praxe ("Chtěl bych připomínkovat zákony z hlediska každodenního styku s občany,“ prohlašuje strojenou češtinou), Kučera, předpřevratový redaktor Svobodného slova, láká na svoji zběhlost ve velké politice: ve Federálním shromáždění dělal jeden čas šéfa poslaneckého klubu OF. Kontroverzním tématům, která by mohla zavánět kritikou protivníka, se kandidáti vyhýbají. „Reforma se zastavila. Je třeba přijít se systémovým řešením,“ opakuje Kučera několikrát svůj oblíbený bonmot. Šorm je o něco konkrétnější: „Nevěřte, když vám bude někdo slibovat dotace na obecní vodovod nebo silnice,“ varuje přítomné. „Senátoři takovou pravomoc nemají.“ To je tak asi nejtvrdší výpad večera - právě peníze na „vodu, elektřinu, kanalizaci a plyn ve všech obcích obvodu“ totiž Kučera slibuje ve svém letáku.

Já jsem z Listopadu

Po devadesáti minutách přichází závěrečné podání ruky. Kučerův Ford Tranzit vyjíždí ku Praze vylepovat další letáky a Šorm směřuje domů do Jílového. „Zítra mám volno. Jsou dušičky a lidé by nikam ani nepřišli,“ oznamuje starosta své plány. Na další mítink požene svoji škodovku až v pondělí.Petr Kučera ovšem víkendové lenošení neuznává: v sobotu se hned od rána i s manželkou představuje voličům v Berouně. „Jsem váš kandidát do Senátu,“ říká s odhodlaným výrazem kolemjdoucím a rozdává svůj životopis. Zhruba každý čtvrtý ho odmítá, hlasitý odpor ale sklízí jen jednou. „Paktujete se s komunistama,“ křičí na kandidáta ČSSD asi čtyřicetiletý muž v trampském obleku. „S mým hlasem nepočítejte."Zatímco dva Kučerovi pomocníci, sociálnědemokratičtí poslanci Karel Machovec a Jan Žižka, končí svoji podpůrnou agitaci zhruba po hodině a odcházejí do hostince na guláš, Kučera pokračuje neúnavně dál. "Já jsem z Listopadu,“ rozptyluje starosti jedné starší dámy, která Kučeru zná, ale zrovna neví odkud. „V případě tmaňské cementárny se musí najít kompromis,“ odpovídá vděčně na jednu z mála konkrétních otázek a tazatele hned na chodníku ubezpečí, že právě on je ten muž, který se v tom vyzná: „Ve dvaadevadesátém jsem jednal s Heidelbergem a to slibovali, že nic velkého stavět nebudou."Odpoledne se Ford Tranzit přesouvá k místnímu stadionu, kde má být během fotbalového utkání rozdán další štos letáků. Žádný zápas se však nekoná a před stadionem není ani noha. "Jiřino!“ obrací se Kučera s vyčítavým pohledem na svoji asistentku. Místo na fotbale končí sobotní spanilá jízda v hospodě. „Nemůžete jenom chlastat,“ oznamuje hostinský překvapeným hostům a představuje jim Kučeru. Ten nejprve ztichlému lokálu nabízí odpověď na „cokoliv“ a pak usedá mezi štamgasty. „Cítím se tu dobře,“ říká po chvíli nad talířem tlačenky. Zapije sousto fernetem a s omluvou se obrací na manželku: „Promiň, ale domů budeš muset řídit ty.“