V neděli 3. listopadu se Bulharsko dozvědělo jméno svého nového prezidenta a viceprezidenta. Z volebního klání vyšli vítězně kandidáti opozice Petar Stojanov a Todor Kavaldžiev, kteří získali 60 % odevzdaných hlasů oproti 40 % pro Ivana Marazova a Irinu Bokovou, podporované vládnoucí Bulharskou socialistickou stranou. Stalo se tak přesně týden před 10. listopadem, dnem, kdy byl v roce 1989 sesazen komunistický diktátor Todor Živkov. Sedm let poté je neutěšená hospodářská a bouřlivá politická situace v tomto balkánském státě nápadně podobná poměrům v období, které následovalo po událostech z roku 1989. Ze svého domácího vězení si stále žijící Živkov, podobně jako miliony dalších Bulharů, asi klade otázku: Jak to, že se tolik událo a přitom se tak málo změnilo k lepšímu?
Většina zrozená krizí
Zatímco se před sedmi lety Bulhaři potýkali s ostrým nedostatkem zboží, typickým jevem pro hospodářství s centrálním plánováním, v současnosti na ně doléhá krize pro tržní prostředí „standardnější“, ale o to akutnější - obchody jsou plné, avšak inflace vyhnala ceny do výšek pro většinu obyvatelstva nedostižných. Po roce a půl sebevědomého vládnutí socialistů zavládl na jaře v bulharském hospodářství naprostý chaos. Během několika málo týdnů ztratila národní měna přes 100 procent své hodnoty, jedna za druhou začaly krachovat banky, ceny v obchodech se měnily skoro každý den nebo se uváděly rovnou v dolarech. Do voleb se krize prohloubila ještě víc: životní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
