První polistopadové volby v roce 1990 přivedly na politickou scénu i řadu výrazných postav ze světa showbyznysu a umění. Hvězdy jako Rudolf Hrušínský, Jana Hlaváčová, Michael Kocáb či Vladimír Mišík však během následujících dvou let ztratily o společenské angažmá zájem a vrátily se ke svým původním profesím. Z někdejších představitelů „kulturní fronty“ tak v politice zůstalo jen pár odolných - na Slovensku například Milan Kňažko, u nás Michal Prokop. Po čtyřleté éře, kdy převládala poptávka po lidech s ekonomickým či právnickým vzděláním, dostali umělci další velkou šanci. Známá tvář, respektované dílo či zběhlost v řečnění z nich v očích volebních stratégů dělají vhodné kandidáty do Senátu.
Hledá se showman
Jedinou stranou, která podle slov své mluvčí „nechce jít cestou filmových a jiných hvězd“, jsou lidovci, největší zájem o známé tváře naopak projevila Dienstbierova SD-LSNS. V souladu se svými proklamacemi o politické morálce oslovili svobodní demokraté tvůrce s pověstí pevných charakterů: režiséry Jiřího Menzela, Jana Kačera a spisovatele Zdeňka Mahlera. „Mám rád Jirku Dienstbiera a nabídka mi lichotila, dávám ale přednost své práci,“ vysvětluje režisér Menzel, proč po měsících rozmýšlení nakonec kandidovat odmítl. Stejně to dopadlo i se Zdeňkem Mahlerem. Oba tvůrci si přitom mohli vybírat: o oscarového režiséra projevili zájem i nezávislí, autora bestselleru Katedrála pro změnu lanařili sociální demokraté. Jan Kačer dosud váhá, zda nabídku přijme, a nechce se proto o svých politických plánech bavit. Skoupý na slovo je i zpěvák Pavel Bobek, který by měl v Senátu reprezentovat Občanskou demokratickou alianci: „Zatím jsou všechny řeči předčasné, kandidátky nejsou ještě definitivní."Komunistická strana vsadila na ostřílené spisovatele minulé éry - Gottwaldova životopisce Jaroslava Matějku a básníka-milicionáře Karla Sýse. "Jsou schopni svým dílem oslovit levicově smýšlející voliče,“ říká o jejich významu pro kandidátní list místopředseda strany Vlastimil Balín. Básník Sýs, který oslavil minulý pátek v budově ústředního výboru strany padesáté narozeniny, vidí v senátorském křesle možnost boje s hrozivou polistopadovou skutečností. "Spisovatelé se vždycky stavěli na stranu těch uražených a ponížených, a teď se stavějí na stranu pracháčů. Proto je třeba se více angažovat."Své angažované umělce našly i miniaturní strany všech odstínů politického spektra: za Demokratickou unii vyrazí do boje herec Ivan Vyskočil, o kandidatuře za nezávislé uvažuje režisér Vlastimil Venclík a rudé barvy štěpánovců má hájit spisovatel Alexej Pludek.
Slabost pro ženy
Šance menších stran ale nejsou podle prognóz velké. Většinu senátních křesel si rozdělí ODS a sociální demokrati. Klausova strana se podle mluvčí Jany Petrové nedohodla „s jednou herečkou“, v záloze má prý ale kromě velvyslance Jiřího Gruši ještě jedno slavné - a zatím tajné - jméno. A kdo bude dodávat lesku sociální demokracii?Pro spisovatele Václava Erbena, který byl do roku 1989 členem KSČ, nebude kandidatura do Senátu volební premiérou - za ČSSD kandidoval neúspěšně už do Federálního shromáždění. K sociální demokracii má tento otec tří dětí dokonce i rodinnou vazbu: už tři roky žije s matkou Petry Buzkové. Kdyby měl coby senátor možnost ovlivňovat zákony již v minulém volebním období, určitě by prý zvedl ruku proti legislativě týkající se financování kultury. Kulturní komise ČSSD, jíž Erben předsedá, totiž vypracovala vlastní model. V něm by firmy podnikající v kultuře neplatily daně do státního rozpočtu, ale do speciálního fondu, který by vybrané peníze přerozděloval. „Jednoduše řečeno, koncert Rolling Stones zaplatí Českou filharmonii. Já bych je pekelně zdanil,“ říká spisovatel.„Tam až si to sedne, to bude rána, jak budou dědkům praskat kolena,“ směje se Erbenova spolukandidátka herečka Uršula Kluková vžité představě Senátu coby odkladišti starců. Vstoupit do velké politiky ji napadlo, až když jí to před nedávnem sociální demokraté nabídli. Určitou zkušenost už má z práce v zastupitelstvu východočeského Broumova, kde si kolegové z radnice nemohou její práci vynachválit: pilně se účastní všech zasedání a díky známostem v uměleckých kruzích přivezla do zapadlého městečka u polských hranic Ivana Hlase, Divadlo Jiřího Grossmana a ministra Dybu. Na zásadní politické problémy sice tato čtyřiapadesátiletá herečka nemá žádný názor, je ale přesvědčena, že se jí handicap podaří dohnat „zdravým selským rozumem a intuicí“. „Pavel Bobek taky určitě všemu nerozumí, vždyť ho znám velmi dobře,“ říká na adresu svého soupeře z ODA. Sto osmdesát kilometrů na západ od jejího broumovského domu právě sociální demokraté rozhodují o osudu vlády. „Jestli bych zvedla ruku pro programové prohlášení? Jak to mám vědět, když ho vůbec neznám,“ přiznává otevřeně. Proč si vlastně sociální demokraté vybrali pro podzimní volby právě ji? Mluvčí strany Kantůrek to vysvětluje s familiérním smíchem: „Hlavní motiv byl, že my dost trpíme na ženský.“
Autor je spolupracovníkem Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
