Dopředu, ale opatrně

Úvodem do předčasných voleb se může tento týden stát první reálný střet Klausovy vlády a Zemanova parlamentu. Šest týdnů od vyhlášení volebních výsledků přečte premiér v Poslanecké sněmovně základní dokument staronového kabinetu a vydá se tím do rukou sociální demokracie. Programové prohlášení - psané podle Klause se snahou „nikoho neurazit“ - v podstatě navazuje na pracovní styl vlády v posledním roce. Zhruba třicetistránkový materiál nenaznačuje zásadní ústupky z dosavadního kurzu reformy, současně ale „nehrozí“ žádným zvýšením tempa.

Multiplikace efektu

Srovnáme-li vládní prohlášení minulé Klausovy vlády s prohlášením letošním, docházíme k překvapivému závěru: dokument z roku '92, psaný s jasnou parlamentní většinou v zádech, by musel opozici uspokojit mnohem více. Čtyři roky starý materiál obsahoval totiž z velké většiny obecné závazky ve stylu Občanského fóra - například rovná práva pro všechny bez rozdílu barvy pleti nebo vláda je odhodlána výrazně omezit růst zločinnosti. Letošní text je proti tomu značně adresnější: vláda plánuje pokračování privatizace, růst profesionalizace armády nebo novou trestní politiku. Mnohem častěji než před čtyřmi roky se tu také říká, co chce kabinet dělat, neříká se ovšem kdy a jak.Čtyřletý odstup je v obou textech patrný od první strany. Zatímco v úvodu minulého vládního programu (preambuli) si premiér stěžoval na odlišný výsledek voleb v zemích bývalé federace a varoval před rozpadem státu, dnes chválí odstupující vládu, slibuje pokračování v rychlé transformaci a vyřešení věcí, které nejvíce trápí naše spoluobčany. Oproti minulé deklaraci přibyly speciální kapitolky pro bydlení, podnikatele, privatizaci, dopravu a zemědělství. Patrné jsou i rozdíly v prioritách: zatímco prohlášení z roku '92 zmiňuje vnitřní bezpečnost státu na třinácti řádcích, letos věnuje vláda této oblasti pětinásobný prostor. Naopak papír i čas premiér při parlamentním čtení ušetří na sociální a hospodářské politice státu, které jsou letos zhruba dvakrát kratší.Přestože ani jeden z dokumentů není záživným čtením do prázdninového autobusu, na novém textu jsou nepřehlédnutelné čtyři roky, které vládní stylisté strávili ve svých kancelářích. Druhé prohlášení se mnohem více hemží obraty typu prohloubení efektivního výkonu vlastnických práv, multiplikační růstový efekt průmyslu nebo strategie privatizace bankovnictví (ve skutečnosti jde o privatizaci bank).

Nechte nás začít

Po čtyřech letech se změnila i hlavní programová témata kabinetu. V roce 1992 to byla především nová ústava, daňová, hospodářská a sociální reforma. Dnes staví vláda na čelné místo zdravotnictví a vstup do NATO a Evropské unie (kapitola „Zahraniční politika“ je vůbec nejdelší).Práci na vládním prohlášení provázela v minulých týdnech otázka, nakolik nová vláda ustoupí sociálnědemokratické opozici a přizpůsobí svůj program jejím požadavkům. Text v tomto směru nedává jasnou odpověď. Koalice sice naznačuje, že chce pokračovat stejným způsobem jako dosud, neplánuje však rychlé snížení daní podle chuti ODA nebo likvidaci cenové regulace energie a nájemného. Jen mlhavě se zmiňuje o privatizaci železnic či větší adresnosti sociálních dávek. Zcela se vytratil Klausův projekt individuálních účtů ve zdravotnictví a nedozvíme se ani, jak chce kabinet naložit se zemědělskou půdou v bývalých Sudetech. Ministři nic nepíší ani o snaze zlepšit nedávno zpackanou ochranu drobných akcionářů.Na druhou stranu se Klausův kabinet od počátku netají s několika body, které v Lidovém domě vyvolávají silný odpor: nechce snížit věkovou hranici pro nové důchodce ani jakkoliv rušit Vodičkův sociální systém, počítá se zavedením školného na vysokých školách, neuvažuje o dovozní přirážce a už vůbec ne o Zemanově snu - majetkovém přiznání. Naopak s jednou věcí může být šéf Lidového domu spokojen: Klaus slibuje přísněji stíhat daňové úniky. Důležitý je i postoj vlády k důchodové reformě - dokument slibuje oddělení peněz pro důchodce od státního rozpočtu a přechod na soukromé penzijní fondy.V prohlášení nalezneme i některé evergreeny, na které se Klausova vláda připravuje už od roku '92. Především to je územněsprávní členění, pak definitiva pro státní úředníky a závazek snižovat počet byrokratů. Nové rozložení sil se v deklaraci podepsalo i na podstatně odměřenějším závěru. Zatímco před čtyřmi lety Václav Klaus žádal zástupce lidu a veřejnost o souhlas, podporu a solidaritu, nyní již pouze věří, že vládě bude vyslovena důvěra a že jí bude umožněno začít svou činnost vykonávat.