Literární díla Beat Generation v Americe již dlouhá léta neobsazují přední místa na žebříčcích nejlépe prodávaných knih. Allen Ginsberg, William Burroughs a Jack Kerouac nejsou zrovna konverzačními tématy, která by na newyorském večírku oslnila přítomnou společnost. Módní vlny se však vracejí k východnímu pobřeží s pravidelností metronomu, a tak není divu, že Whitney Museum v New Yorku, známé svou snahou předvídat nadcházející trendy a zakládající si na svém intelektuální chic, otevřelo na konci minulého roku za vydatné reklamní kampaně výstavu „Beatnická kultura a nová Amerika“. Zdá se tedy, že zájem o tento umělecký fenomén by mohl znovu ožít. Letopisy „1950 - 1965“, připojené k názvu, ovšem nemilosrdně odsunují beatniky do pozice historického, třicet let starého materiálu.
Život jako divoký román
Pokus zachytit uměleckou kontrageneraci Ameriky doby prezidenta Eisenhowera výstavou vyžadoval jasnou koncepci. Beat Generation byla především literární generací, silně ovlivněnou jazzem a pouštějící se na občasné výlety do oblasti fotografie a filmu. Časový odstup autory výstavy zlákal k naznačení styčných bodů hnutí beatniků s abstraktním expresionismem, prvními happeningy a vznikem hnutí Fluxus.Básníci i prozaici kolem Kerouaca a Ginsberga se často definovali jako opozice vůči převážně konzervativní společnosti. Byla jim vlastní nedůvěra k oficiálnímu pohledu na svět a jeho historii, přednost dávali osobnímu svědectví o stavu věcí. Proto ne…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
