A co, až nebude Klaus

Není nic špatného na výzvě ODS k užší spolupráci s lidovci a ODA v senátních volbách, jež by v dlouhodobé perspektivě mohla přerůst v integraci občanské pravice. Aliance, které byla nabídka adresována především, přesto reagovala podrážděně. „Politické klima vytvořené tímto výrokem pana Klause jednání o spolupráci v senátních volbách velmi problematizuje,“ řekl nabídkou očividně dotčený Jan Kalvoda.

Ne program, ale křesla

V předvolební kampani si představitelé ODA několikrát otevřeně pochvalovali, že uplynulé čtyři roky jasně prokázaly smysluplnost existence jejich strany. V předvolební euforii to chvíli opravdu vypadalo, že by aliance se svým důrazem na samosprávu a další liberalizaci ekonomiky mohla samostatnou existenci uhájit i v delší časové perspektivě. Volební výsledky, respektive nástup levicové opozice, a pouhých šest procent hlasů pro ODA, však všechno změnily. A nejde jen o prostou volební aritmetiku, podle níž by Kalvodovi muži při předčasných volbách vůbec nemuseli překonat pětiprocentní hranici.Luxus uplynulých čtyř let, kdy si středopravicová koalice a zejména pak ODS a ODA mohly vůči sobě dovolit vzájemné ataky a podrazy, ukončil Miloš Zeman. Ke škodě Kalvodovy aliance se tím tuzemská politická scéna výrazně přiblížila normálu, což v praxi znamená, že ve výhledu příštích pěti deseti let je existence dvou tak programově blízkých stran poněkud absurdní. Naznačila to ostatně i diskuse kolem nové koaliční dohody: spory mezi aliancí a…