Blanický rytíř dorazil do Prahy

Kladenské nádraží praská ve švech. Dav lidí bloumá po kolejišti a pomalu se shromažďuje u patrového motoráku na třetí koleji. Je poslední květnové úterý, půl jedenácté ráno, a dělníci z Poldovky vyrážejí na dlouho avizovaný „pochod na Prahu“. Do odjezdu je ještě čas, většina demonstrantů proto družně pokuřuje před vagony. „Zadarmo jsem jel naposledy jako mladý kluk,“ říká zasněně starý tavič. „Opusťte trať, opusťte trať!“ přerušuje mu vzpomínky drážní rozhlas: rozjaření cestovatelé blokují odjezd pravidelného spoje do Kralup. „Co je? Nevidíš, že jedeme do Prahy?“ křičí do oken opatrně se sunoucího „kralupáku“ dlouhovlasý mladík se znakem Bohemia Art v klopě. Blíží se jedenáctá, kuřáci nastupují do vagonů a první ze dvou souprav, objednaných šéfem hutí Vladimírem Stehlíkem, vyráží ku Praze.

Vytáhněte mávátka

V přeplněných vagonech není slyšet vlastního slova - huťaři mají skvělou náladu. Několik posledních týdnů trávili čas hraním karet před vychladlými pecemi a na dnešní výlet dostali dokonce den placeného volna. Atmosféra připomíná nedělní piknik starých kolegů z práce: proud vtipů a drobného pošťuchování přerušují výbuchy hurónského smíchu. Při příjezdu na pražské Masarykovo nádraží však veselost ochabuje. Na nástupišti čeká poldováky několik fotografů a kamera TV Nova. „Ti parchanti zase všechno překroutěj,“ oznamuje svým náhle zachmuřeným kolegům starší žena.Protože do začátku demonstrace (ředitel Stehlík jej určil na třetí hodinu po poledni…