Fotograf reformní dekády

Životní příběh Leoše Nebora (1930–1992), za nímž udělaly tečku knižní monografie a květnová výstava v pražském Mánesu, vykazuje rysy příznačné pro řadu fotografových vrstevníků. Jako patnáctiletý ještě stihl totální nasazení, vzápětí fotografoval odzbrojování německé okupační armády ve Dvoře Králové. Již od roku 1946 své snímky publikoval. S padesátými lety se započala jeho pražská kariéra fotožurnalisty. V této roli působil zpočátku jako redaktor kulturní rubriky Československé tiskové kanceláře; Neborovým profesně nejcennějším obdobím byla dekáda 1958–1968, kdy pracoval jako fotoreportér a vedoucí obrazové části Mladého světa. Ladění týdeníku založeného v éře jisté politické oblevy odpovídalo reformním náladám doby. Nebor nejenže mohl spoluurčovat vizuální tvář časopisu: to, co vyfotografoval v rámci své profese, také vystavoval a knižně publikoval jako samostatné práce. Souzněly s dobovou poetikou „všedního dne“, která našla ohlasy ve více uměleckých odvětvích. Představitele pražského kulturního života fotograf rád portrétoval v kolegiálním duchu a v přirozeném prostředí - a během let nasbíral jedinečné dokumenty o jejich někdejší podobě. Shrnutí Neborova díla o více než dvou stech stranách (a ještě více reprodukcích) vydalp nakladatelství Ivo Železný. Výběr a jeho uspořádání byly voleny tak, že do jisté míry zůstává zastřeno profesní živoření, které pro autora znamenala normalizace. Hned po roce 1990 se Nebor vrátil k práci obrazového redaktora, ale mnoho času už mu…