Jít před čtyřmi i šesti roky k volbám bylo snadné. Poprvé šlo o protikomunistické referendum, podruhé o další soužití Čechů a Slováků, respektive o příští směr radikální transformace společnosti. Teď už se hraje o mnohem subtilnější témata - daně, zdravotnictví, sociální otázky, vztah občana a státu atd. Nad tím ale v letošních volbách běží i o něco jiného. O to, zda tuzemská společenská scéna zůstane stabilní, nebo zda se rozechvěje v nepředvídatelných otřesech.
Všechno špatně
Odpovědný volič, pozorující dnes zdejší politickou nabídku, se čas od času nevyhne pocitu zoufalství. Kam se podívá, všechno špatně. ODS, zahleděná po vzoru svého čím dál ješitnějšího předsedy jen do svých minulých úspěchů, předkládá program nikoli o tom, co bude, ale o tom, co bylo. ODA sice nabízí lákavou vizi další liberalizace ekonomiky, zapomenout na neodpovědné avantýry jejího vedení (např. čachry s Moravcovou bankou či nepodložený výkřik o „špehování politických stran“ tajnou službou) v uplynulých čtyřech letech ale také jen tak nejde. Obtížné je to i s lidovci: jejich uzavřenost připomíná spíš sektu než stranu a jejich tradiční krédo - zůstat za každou cenu u moci - z nich navíc často dělá populisty či neprůhledné politikáře. A sociální demokraté? Vedeni arogantním demagogem slibují nesplnitelné a přitom ve svých řadách nemají dost odborníků ani na „stínovou vládu“.To vše je samozřejmě záměrně zjednodušené schéma. Učebnicová poučka nicméně říká, že tak jako není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu